Festival ve Varech
Mooreová: Na hraní mě baví, že se můžu stát kýmkoli

Zatímco o svém osobním životě říká herečka Julianne Mooreová, že je usedlý a obyčejný a právě tak ho má ráda, na hraní ji prý baví, že se ve filmu může stát cokoli a ona se může stát kýmkoli. V životě mám z lecčehos strach, ve filmu z ničeho, řekla na první tiskové konferenci karlovarského festivalu. Zúčastnila se jí spolu s manželem Bartem Freundlichem, který režíroval film Po svatbě a v němž Mooreová hraje jednu z hlavních rolí.

"Také jsme ho spolu produkovali, založili jsme společnost a chystáme toho v budoucnu víc," řekla rozesmátá a veselá čerstvá držitelka karlovarského Křišťálového glóbu.

Prohlásila, že k založení producentské společnosti ji vedla změna ve filmovém průmyslu. "Filmařská scéna se za poslední léta pro herce výrazně změnila ohledně příležitostí. Pokud si to neprodukujete sami, nemáte jak se dostat k zajímavým tématům," řekla. V případě spolupráce s životním partnerem je podle ní práce vzrušující, někdy je v ní napětí mezi tím, co napsal scenárista a co ona vnímá jako herečka. "Ráda vyhledávám materiál nejen pro sebe, ale i pro další lidi," uvedla.

Freundlich si spolupráci s manželkou pochvaluje po několika stránkách. "Protože má tak zvláštní talent a je to výjimečná herečka, tak máte pocit, že jako režisér máte pro danou roli tu nejlepší osobu. A vždycky cítím, jak scenárista ve mně umí s Julianne komunikovat, a vím, že ona k tomu přidá věci, které já nejsem schopen vidět," řekl. Ve filmovém průmyslu bývají kvůli cestování rodiny často odloučené. My můžeme být všichni spolu, dodal. S Mooreovou jsou manželi 23 let a mají dvě děti, jedna z nich seděla v pátek ve Velkém sále Thermalu, když byla herečka oceňována.

"Prožít to s ní byl nádherný zážitek. I to být na festivalu, kterému tolik záleží na filmu, na tom, co prožíváme jako lidské bytosti a jak se to projevuje ve filmu," řekla umělkyně.

Častokrát točila s evropskými režiséry, na dotaz novinářů, zda vnímá rozdíl mezi evropskou a americkou kinematografií, uvedla, že větší rozdíl vnímá mezi tvorbou komerční a nezávislým autorským filmem. "Nejlepší zkušenosti jako herečka jsem měla s lidmi, kteří dělají takové osobnější filmy. I na festivaly přicházíme kvůli takovým filmům, které odrážejí to, co prožíváme v rodině, jak vnímáme svět kolem sebe," řekla.

Film je podle osmapadesátileté herečky jednou z cest, jak překonávat nepochopení mezi lidmi, pocítit jistou kulturní empatii, která lidem z různých zemí dnes možná podle ní chybí. Připomněla, že je důležité vyprávět příběhy a připomínat historii.

Vzpomněla na to, jak prožívala chvíle, kdy se ve východní Evropě hroutil komunistický režim, protože o něm věděla zřejmě víc než jiné hollywoodské hvězdy. "Chodila jsem v Německu ve Frankfurtu na střední školu, otec velmi bojoval proti studené válce, jsem z vojenské rodiny. V USA jsme měli k tehdejší situaci v Evropě daleko, ale já jsem žila v zemi, kde byla hodně střežená hranice," objasnila. V 18 letech jela poprvé do Západního Berlína.

"Zaujalo mě, že to mělo být západní území, ale bylo obklopené zdí. Když jsem později už při návštěvě festivalu v Berlíně viděla (hraniční přechod v rozděleném Berlíně) Checkpoint Charlie, šokovalo mě to. Uvědomila jsem si, jaké to bylo. Když je něco fyzicky daleko, je opravdu těžké projevit empatii, ale jeden ze způsobů je pochopit to přes film," uvedla.