Marfuša, rozmazlená a zlá sestra hodné Nastěnky z filmové pohádky Mrazík, stále louská ořechy jako za mlada. Jinak se za skoro půl století změnila k nepoznání, v elegantní postarší dámu (69). V moskevském divadle Lenkom řádí na scéně v roli frivolní babičky a od nadšeného publika sklízí ovace ve stoje. Inna Čurikovová je od své první velké filmové role v Mrazíkovi stále milovanou hvězdou.
"Nastěnku jsem už dlouho neviděla, ale dříve jsme se setkávaly," zavzpomínala v rozhovoru televizi Markíza na svou filmovou nevlastní sestru, ztvárněnou herečkou Natalií Sedychovou. V dobách, kdy ještě studovala herectví a Natalia balet, se ji pokoušela naučit "hovořit hlasitěji" a trápily se řečnickými cvičeními. "Nepovedlo se," směje se, "je pořád jemná, tichá a něžňoučká." V smích propuká i nad otázkou, zda charakter ruské ženy lépe vystihuje Nastěnka nebo Marfuša: "Je to hybrid, je obojí, má dost jednoho i druhého," odhaduje.
Z Mrazíka si pamatuje i postavu, která se na plátně vůbec neobjeví, přesto natáčení ovlivnila: šetrnou rekvizitářku. "Fakt je, že na stůl nachystala pečené selátko s olivkami místo oček a spoustu dalších dobrot. A opravdu vše polili benzinem, abychom hostinu nesnědli. Tři dny jsme to točili, tvářili se sytě a spokojeně, ale tři dny nám pod nosem smrděl benzin!"
V jiné scéně měla popíjet mléko, byla to však jen obarvená voda. "Když jsem dřepěla u stromku, měla jsem jíst jablka. Ale podstrčili mi cibuli, a tak jsem ji musela chroupat a ještě se tvářit, že je to šťavnaté jablko!" sype příhody jako z rukávu. "Ale bylo to fajn. Tolik jsem toužila hrát Marfušku a hrozně moc jsem si přála, aby režisér Alexandr Rou byl se mnou spokojen."
Zato při prvním promítání ji zachvátila panika. Tak moc se sama sobě nelíbila: "Pamatuji si, jak jsem si před natáčením chtěla upravit řasy. Ale přišel režisérův asistent a prohlásil: 'Kdepak, to nedělej, ty musíš být mnohem ošklivější než hlavní hrdinka.' Podle toho jsem taky vypadala. V reálu jsem rozhodně byla hezčí než ve filmu!"
Nad nápadem pustit se do pokračování Mrazíka krčí nesouhlasně rameny. "Myslíte Mrazíka 2, Mrazíka 3, Mrazíka 4? Mrazík stačí jeden! Byl skvělý," prohlašuje. To raději vzpomíná na zesnulého autora jako na "hodného obra" s vypravěčským citem pro pohádkový svět. A když mu technici předvedli pařez, který dokázal rozkvést, hned ho v pohádce použil. Ale jako režisér byl jiný typ, než její manžel Gleb Panfilov, který je jí dodnes "hlavním kritikem". Taky ji ve filmu Začátek obsadil do role tovární dělnice toužící zahrát si roli Johanky z Arku, což je i její nesplněný sen: "Už je pozdě. Už tu touhu mohu mít jen v srdci."
Inna Čurikovová má na kontě skoro čtyři desítky filmů, o divadelních a televizních rolích ani nemluvě, i hotovou sbírku titulů, řádů a ocenění. Ale do důchodu se nechystá. "Dokud mi pánbůh dává sílu a lásku, tak se vynasnažím hrát," říká.
A tak na scéně radí vnučce i ve věcech lásky. "Manželé mají spát spolu, jinak je to nemorální!" hřímá k nadšení publika. "Děvenko moje zlatá, použij fantazii! Jsou i moc poučné knížky. Jednu ti půjčím."
V zákulisí pak vyhoví žádosti novinářů o rozlousknutí oříšku v Marfušině stylu a popřeje svým vzdáleným fanouškům: Mějte se rádi, chraňte planetu - a koukejte na Mrazíka!
