Premiéra
RECENZE: Pohádkář nabízí jen žánrové vyprávěnky

Vladimír Michálek, Bára Nesvadbová, Marek Epstein, Aňa Geislerová... Pozoruhodně nesourodá jména se spojují ve spolupráci na romantickém filmu Pohádkář, který je naopak dosti soudržný: bez větších výkyvů nudí svou zbytečností.

Michálek, režisér ne jednoho, ale hned dvou zásadních tuzemských porevolučních filmů - dramatu Zapomenuté světlo (1996) a "easternu" Je třeba zabít Sekala (1997) - se rozhodl natočit snímek podle knižní předlohy autorky ženského čtiva Nesvadbové? A vlastně proč ne. Je známý jako autor, který s gustem zkouší nejrůznější žánry. Vedle zmíněných má dále na kontě třeba experiment Anděl Exit (2000), "kafkárnu" Amerika (1994), domácí selanku O rodičích a dětech (2007) či thriller Posel (2012). Je jen dobře, že se rozhodl vstoupit zase do čerstvé vody.

To ale nemění nic na tom, že Pohádkář je prostě plytké žánrové cvičení. Mára, nebo taky Kamil, to postupně i zároveň pytlíkuje s několika ženami, s některými z nich má děti. Kdysi v 90. letech prý býval úspěšným hudebním producentem, teď se marně pokouší o comeback, dluží, kam se podívá, a nechává se vydržovat partnerkami. Jeho osud rozkrývá kriminalista Rott, sám jedno velké klišé: zřejmě rozvedený, s manželkou se přetahuje o syna, citlivý kluk.

Oba příběhy spolu nijak zvlášť nekorespondují, jejich spojení slouží jen k tomu, aby se mohlo skákat tam a zpět v časoprostoru a vytvářet tak dojem složitějšího vyprávění a nároků na diváka. Vyprávění ani nároky se nicméně nekonají: místo příběhu tu jsou pouze žánrové obrázky, které si může bez jakékoliv námahy odškrtávat každý, kdo v televizi viděl aspoň pár seriálů. Kriminalista? Osaměle bydlí v nějaké gentrifikované bývalé fabrice z neomítnutých cihel, za jejímiž okny neustále prší. Ženy? Přežívají ve sterilních příbytcích laděných do světlých barev a okázale zvládají kombinovat úspěšnou kariéru se soukromým životem.

A Mára/Kamil? Těžko pochopit, že by si takového "losera" některá z nich vybrala a aspoň chvíli s ním vydržela. Olezlý, snaživý, nevtipný čtyřicátník v podání Jiřího Macháčka je karikaturou chlapa, možná důsledek snahy Nesvadbové vyrovnat se s mužským pokolením jako takovým. Ženy - v podání Ani Geislerové a Evy Herzigové - vedle něj pochopitelně jen září jako ukázky úspěšných moderních osobností.

Ale pryč od genderu, ani díky němu není Pohádkář zajímavý. Jeho hlavní problém spočívá v tom, že nemá co říct. Nad téměř každou scénou lze vrtět hlavou a ptát se, proč ve filmu je. U každé se dá po pár vteřinách říct, jakou náladu má evokovat. Film se sune dopředu prostě proto, že je natočený, žádná narativní nutnost v něm není.

Pro většinu zúčastněných tak Pohádkář zůstane prostě další položkou ve filmografii. Michálek prakticky nerežíruje, nechává postavy odříkat repliky a jít na cigárpauzu. Kamera jindy skvělého Martina Štrby je rutinní, televizní. Scenárista Marek Epstein už dlouho trpí nadprodukcí a i bez ní by z předlohy těžko upletl něco kloudného... Příjemným překvapením je aspoň výkon modelky Herzigové v jedné z hlavních rolí.

Zúčastnění si tedy přišli pro zápočet a vyrazili za dalšími projekty. Představa (dobré) romantické tragikomedie od Michálka je sice lákavá, žánrově nepokojný režisér se však do této řeky nicméně hned tak nevrátí. Žádná velká škoda to není.