Herec a v posledních letech především režisér Clint Eastwood ani v šestaosmdesáti letech neztrácí dech. Dál pokračuje v natáčení životopisných dramat - po J. Edgarovi, Zpátky ve hře, Jersey Boys a Americkém sniperovi je jeho novinka v řadě již pátým filmem inspirovaným skutečnými událostmi - a pokračuje ve svém drajvu. Sully: Zázrak na řece Hudson, který do kin vstoupí ve čtvrtek, je strhující snímek, sázící na jednu výraznou hereckou osobnost, a svými ambicemi hodlá promluvit do oscarového nominačního večera.
Možná si na to ještě vzpomenete, stalo se to jenom před sedmi lety. Přesně 15. ledna 2009 byl pilot airbusu A320 krátce po startu nucen po srážce s hejnem ptáků, které vyřadilo oba motory, nouzově přistát. Protože zpět na letiště La Guardia by už to nestihl, kapitán letadla Chesley Sullenberger řečený Sully se pokusil letadlo posadit na studenou vodní hladinu řeky Hudson. A podařilo se mu to. Jako zázrakem se nikomu ze 155 lidí na palubě téměř nic nestalo a ze Sullyho se stal národní hrdina. Alespoň dočasně. Ve spolupráci s novinářem Jeffreym Zaslowem o tom dokonce napsal knihu, která při příležitosti uvedení filmu vychází i v češtině.
Hrdina proti své vůli
Režisér si byl dobře vědomý, že ani tak úžasná situace, jako byl hudsonský "zázrak", na film vydat nemůže. Let samotný trval 208 vteřin, následné záchranné operace 24 minut - a bylo po všem. Představí nám proto hrdinu celého filmu Sullyho (Tom Hanks) až těsně poté, co se to stalo. Ví už, že je z něj hrdina, ač se tomu přízvisku brání, a ví také, že vyšetřovatelé nehody, tlačení úřady a pojišťovnou (nakonec, utopilo se letadlo v hodnotě 75 milionů dolarů, to neztratíte každý den), začínají mít nepříjemné otázky. Všemožní experti se totiž shodují, že nebylo nutné riskovat přistáním na vodě, ale airbus se klidně mohl vrátit na letiště...
Může nám to přijít nepochopitelné, že místo uznání mimořádného činu tu byla v sázce Sullenbergerova pověst a kariéra, ale kola byrokratické mašiny se zastavit nedají ani v tak mimořádném případě. Sully událostem po přistání čelí stejně jako ve vzduchu - klidně, vyrovnaně, a když už o sobě začne pochybovat, nedává to najevo. Stejně přistupuje k druhé straně pozlátka, neustálé pozornosti veřejnosti - je zvaný do show Davida Lettermana, neznámí lidé ho objímají, barmani po něm pojmenovávají drinky. Sully všechno přijímá s rozpaky, ale slušně, a ze všeho nejvíc se těší, až to skončí a vrátí se za svou rodinou a hlavně zpět do vzduchu.
Hanksova one man show
Každý takový film stojí a padá s představitelem hlavního hrdiny. A zde měli tvůrci šťastnou ruku. I když, šťastnou - s Tomem Hanksem se vedle šlápnout nedá. Věčný představitel charakterního herectví věkem vyzrává víc a víc a je přesvědčivější a přesvědčivější. Eastwood neudělal tu chybu, že by jeho postavu zbytečně rozváděl, čímž by příběh rozmělňoval, takže vedlejší charakteristiky Sullyho včetně problémů s manželkou kvůli dlouhému odloučení nebo finanční potíže jsou jen lehce načrtnuty. Nejvíc za něj totiž mluví činy - po přistání na řece opouští letadlo jako poslední, a to až poté, co ho znovu projde, aby se přesvědčil, že v něm někdo nezůstal.
Zahrát podobnou roli není jednoduché, ale proto je Hanks trumfovým esem filmu. Minimalistickým herectvím, sotva postřehnutelnými změnami výrazu tento herec dokáže postavě vtisknout nenapodobitelné emoce. Ať už jde o výslech vyšetřující komisí, pekelné soustředění při řešení letového problému, anebo třeba vzácné chvilky uvolnění, kdy se rozesměje - Tom Hanks Sullyho vyzbrojil velkými sympatiemi, klidem a profesionalitou. Tak, jak se chová, byste chtěli, aby se v krizové situaci choval každý pilot. A potom se s ním i kamarádit.
Strhující jízda
Žádné další postavy, byť se jich na scéně objeví tolik, nedosahují ani zlomku prostoru, jaký patří titulnímu hrdinovi. Snad jen druhý pilot, respektive první důstojník Jeff Skiles (Aaron Eckhart) řekne víc vět než ostatní, jako jediný sem tam prohodí vtipnou hlášku pro odlehčení, ale pódium patří Tomu Hanksovi. Za zmínku taky stojí, jak moc si jsou nejen Hanks a Eckhart, ale i představitelky letušek ve svých rolích podobní reálným předobrazům. Při závěrečných titulcích se na plátně objeví i sám Sullenberger. Proti Hanksovu Sullymu je to už přece jen dědeček, ale zachycená podoba je nezpochybnitelná.
Kdo by to čekal, že když se většina filmu odehrává během vyšetřování a k letecké nehodě se snímek vrací jenom v několika flashbecích, bude tak strhující. A to Sully: Zázrak na řece Hudson opravdu je. Nejde jen o nosné téma, ale i o citlivě dávkované retrospektivy: začneme katastrofou, jak to mohlo dopadnout, kdyby piloti zvolili jinou variantu, a postupně se dovídáme, jak to bylo, až po závěrečný "záznam" z pilotní kabiny. Vhodně zvolené tempo spolu s ideální stopáží (snímek se vejde na plochu 96 minut) z filmu učinily dechberoucí drama, které se pozvolna rozjíždí až do dramatického finále. A je úplně jedno, že divák dopředu ví, jak to asi dopadne.
O Eastwoodových oscarových ambicích už tu řeč byla. Tak daleko nakonec Sully asi nedojde, i proto, že jeho portrét hrdiny je docela civilní. A také nezpochybnitelný - na rozdíl třeba od J. E. Hoovera nebo Chrise Kylea z Amerického snipera, kteří byli mnohem kontroverznější (třebaže oba obdivuhodní, a také skutečnost, že ani jeden snímek žádnou velkou oscarovou nominaci neproměnil, je trestuhodná). Přehlédnout tento film v aktuální nabídce kin by však byla veliká chyba.
