Jeho filmy zneklidňují, fascinují a děsí. Režisérský samouk Juraj Herz měl v sobě cosi temného. Jako židovský kluk prošel koncentračním táborem. Hrůzu měl prý rád a léta si s ní pohrával ve svých filmech. Jeden režim ho chtěl zlikvidovat, druhý zakazoval jeho filmy. A on "točil se skřípěním zubů". Juraj Herz zemřel v neděli ve věku 83 let.
Jeho filmy se řadí k české nové vlně a kořením je specifický humor a erotika. Herzův smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění dospěl svého vrcholu ve Spalovači mrtvol (1968).
Toto podobenství o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie vystihuje morbidní atmosféru předlohy Ladislava Fukse: "Každý týden, dva roky jsem se s Fuksem setkával v kavárně Slavia. Úplně jsem se dostal do područí jeho myšlení, byl to zvláštní člověk, jemně řečeno." Léta zakázaný snímek pravidelně figuruje v anketách nejlepších českých filmů.
Herz sám byl v šedesátých letech 20. století filmovým outsiderem. Na FAMU ho nepřijali, protože předtím vystudoval uměleckou průmyslovku v Bratislavě a loutkářskou fakultu DAMU. A slavná generace FAMU - Chytilová, Menzel, Němec - s ním nechtěla nic mít. Natočil sice jednu povídku do jejich projektu hrabalovské adaptace Perliček na dně s názvem Sběrné surovosti, z konečné verze byl však snímek vyřazen a promítal se zvlášť.
V děsivých příbězích si prý Herz liboval od dětství (narozen 4. září 1934 v Kežmarku): "Jako dítě jsem se dostal k německým pohádkám bratří Hauffů. To byly skutečné horory. Usekané ruce, nohy ..." Sám natočil dvě pohádky - Panna a netvor a Deváté srdce: "Děti z nich s křikem utíkaly, ale na hororových festivalech měly úspěch."
Lásku k filmu v něm vzbudil otec lékárník, vášnivý fotoamatér a majitel malé kamery, kterou syna natáčel. V Kežmarku bylo jediné kino a Herzovi do něj chodili na všechny filmy.
Filmovému řemeslu se později v Praze učil od režisérů Zbyňka Brynycha a Jána Kadára: "Brynych mi nabídl roli ve filmu a pak i místo asistenta režie." To bylo v roce 1961 po jeho působení v roli herce a režiséra v pražském divadle Semafor.
Ukázka ze Spalovače mrtvol:
Později chtěl natočit i další adaptace Fuksových knih, ale taky Nadsamce podle Alfreda Jarryho: "Po Spalovači se mi chtělo jít tímto směrem, všechno mi zakázali. S nechutí jsem šel do Petrolejových lamp a ještě větší nechutí do Morgiany."
V 70. letech překvapil snímkem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí - Den pro mou lásku.
A první česky sci-fi horor o autu poháněném lidskou krví z názvem Upír z Feratu je taky z jeho dílny. Jakož i bizarní snímek Straka v hrsti s hudbou Pražského výběru.
Ukázka z Morgiany:
Z prostředí Ravensbrücku, kterým sám prošel, natočil v 80. letech drama Zastihla mě noc o osudu komunistky Jožky Jabůrkové. Z něj později okopíroval Steven Spielberg jednu scénu do Schindlerova seznamu.
V roce 1987 odešel Herz po zákazu Straky v hrsti do Německa točit pro televizi. Po návratu do Česka v 90. letech točil filmy a v pauzách mezi natáčením režíroval divadelní hry.
Herz pocházel z židovské rodiny, byl pokřtěn, ale byl ateista. Dřív míval velkou fobii z obvazů. Neměl rád přírodu a vodu. Měl rád počítače a internet a na webu nakupoval filmy a vzácná vína.
Jeho posledními filmy byly Habermannův mlýn, který natočil v roce 2010, a o čtyři roky později povídkový projekt Slovensko 2.0, na němž se podílel s dalšími devíti režiséry.
Ukázka z filmu Habermannův mlýn:
