Po červeném koberci se prochází Clive Owen, sekne mu to stejně jako na plátně ve špionážním thrilleru The International od režiséra Toma Tykwera, který právě zahájil letošní Berlinale. Tykwer je tu ostatně taky, stejně jako další hvězdy německé kinematografie. Dav, který se okolo koberce tísní, je zatím možná menší než by se slušelo, ale festival teprve začíná.
Poprvé jsem byl na Berlinale v roce 2000, tehdy ještě jako divák, který toužil po shlédnutí dobrodružného filmu Pláž. Od té doby jsem tady byl každý rok, vidím bouřlivý rozvoj festivalu, který obsadil nové kinosály na moderním Postupimském náměstí, začal podporovat mladé talenty (projekt Talent Campus) a v neposlední řadě se začal věnovat filmu a kuchyni (sekce Kulinářské kino). Každý rok se Berlinale rozšiřuje, nejnověji o socialistický Friedrichstadtpalast s 1800 místy a odérem estrády Ein Kessell Buntes.
FOTOGALERII SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Berlinale vždycky vyhledávalo politicky angažované filmy, letos je hlavním tématem rovnou globalizace a odpovědnost jedince v globalizovaném světě - vedle toho, že festival zahájil Tykwerův The International, příští sobotu jej uzavře imigrantské drama Ráj na západě (Eden a l'ouest) matadora Costy Gavrase.
Hodně evropských režisérů soutěží s filmy, které se odehrávají ve Spojených státech - Francois Ozon a Ricky, Bernard Tavernier a In The Electric Mist, Lukas Moodysson a Mamut. Letošní Berlinale si navíc připomíná dvacet let od pádu Zdi.
To hlavní je ale v lidech, které tu vidím. V lidech, kteří sice mávají a fotí se, ale trošku starostlivěji než dřív. Přesto, že výzdoba je pořád bohatá, krize je patrná i na Berlinale. Budeme díky ní vnímat filmy jinak? A budeme chtít jiné filmy? Berlinale je úvodní z velkých evropských festivalů roku a na tuhle otázku přinejmenším naznačí odpověď.
Budoucí majitel čestného Zlatého medvěda je známý už teď. Za své celoživotní dílo jej převezme francouzský skladatel filmové hudby Maurice Jarre.
Česká účast
V retrospektivní sekci budou uvedeny dva starší české filmy, Panelstory aneb jak se rodí sídliště (1979) Věry Chytilové a krátkometrážní Možnosti dialogu Jana Švankmajera z roku 1982.
Třetí český film na Berlinale, Kdopak by se vlka bál od Márii Procházkové, poběží v sekci Generation Kplus, která je zaměřená na děti, a film tak může získat Křišťálového medvěda. V porotě této sekce navíc zasedne umělecký ředitel Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně Petr Koliha.
Foto: Reuters
