"Co vám na té balkánské válce připadá tak aktuální, že o ní točíte film - vždyť už jsme tu o ní pár filmů viděli," ptal se na tiskové konferenci jeden z novinářů německého režiséra Hanse-Christiana Schmida, který v berlínské soutěži uvedl titul Bouře. "No... byla to válka," odpověděl Schmid. Jeho film je tím nejsilnějším, co Berlinale letos podle mne zatím předvedlo.
Bouře je drama z prostředí Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Žalobkyně Hannah (Kerry Foxová) má za úkol dotáhnout proces se srbským generálem Duričem. K ruce má očitého svědka Durićových zločinů proti civilistům, a tak to vypadá, že je všechno v suchu. Jenže obhajoba dokáže, že svědek lže, navíc se brzy poté oběsí. Čas se krátí a Hannah vyráží do Bosny na svědkův pohřeb. Tady potká jeho sestru Miru (Anamaria Marincaová) a pokouší se jí přemluvit ke svědectví. Mira by se ale musela rozpomenout na věci, ke kterým se už v životě nechtěla vracet.
Bouře se odehrává mezi Haagem, Bosnou a Berlínem a směs prostředí i jazyků dává filmu onu nechvalně známou europudinkovou příchuť. Jenže to je jediná výtka, kterou můžu mít. A navíc Schmid má pravdu - byla to válka a byla v Evropě, a tak se týká celé Evropy. Otvírá téma spravedlnosti a smyslu soudního systému, mluví o vině konajících i těch přihlížejících. Psychologický duel obou žen je nádherně propracovaný a způsob, jakým Marincaová odhaluje Miřinu minulost, je zcela famózní.
ČTĚTE TAKÉ: Zprávy z Berlinale: Daldryho morální knockoutBerlinale začalo. Ve stínu krize
Berlinale začíná filmem o zkorumpovaném světě bank
Na slavnostní premiéře filmu se Bouře dočkala ovací vestoje, kritiky jsou ale překvapivě rozporné. Další soutěžní film, americká kriminálka In The Electric Mist francouzského režiséra Bernarda Taverniera byla ovšem přijata ještě chladněji.
V neděli se nejvíc čekalo od snímku Mamut. Švédský režisér Lukas Moodysson (Láska je láska) ohlásil po několika eklektických filmech návrat k jednotnému vyprávění, výsledek je ale rozporný.
Mamut je environmentální agitka s ekologickým podtextem o tom, že byste měli vychovávat svoje děti a nehnat se za mamonem, eventuálně vychovávat děti cizí. Na druhé straně se na to hezky kouká, protože se to odehrává všude mezi americkým velkoměstem a thajskou pláží. Létá se tu soukromými letadly, poslouchá se Ladytron, jezdí se na slonech a Gael García Bernal je příjemný společník i jako potrhlý vynálezce videoher.
Foto: daad.de a AP
