Ruská sopranistka
Anna Nětrebková: operní diva se sytě zbarveným sopránem

Má nádherný, sytě zbarvený soprán velkého objemu s řadou odstínů, bezproblémově se pohybuje i ve vyšším rejstříku, okouzluje herectvím i temperamentem. Sedmačtyřicetiletá ruská sopranistka Anna Nětrebková, která má i rakouské občanství a žije ve Vídni a New Yorku, je pravou operní hvězdou 21. století. Přes 15 let září na operních scénách i v koncertních sálech, je aktivní na sociálních sítích, občas vyvolává polemiky, je otevřená i v soukromí. Ve čtvrtek 15. listopadu vystoupí již potřetí v Praze.

Nětrebková je někdy přirovnávána k nejslavnější sopranistce 20. století Marii Callasové zejména pro krásu svého hlasu či otevřenost ve sdělování citů. V roce 2007 ji zařadil časopis Time, jako první operní pěvkyni vůbec, na svůj seznam obsahující jména 100 nejvlivnějších lidí světa. A několikrát se objevila na titulních stranách prestižních časopisů.

Nětrebková umí výtečně pracovat s médii a fanoušky si udržuje přímým kontaktem přes sociální sítě. Na svých webových stránkách udržuje sekci Ptejte se Anny, kde fanouškům odpovídá v natočených videích. Činná je v charitě díky Nadaci Anny a Erwina, kterou založila s uruguayským basbarytonistou Erwinem Schrottem, svým někdejším partnerem a otcem syna. Od prosince 2015 je vdaná za ázerbájdžánského tenoristu Jusifa Ejvazova, se kterým i vystupuje a natáčí desky.

Občas vzbudila Nětrebková i kontroverze. Například na konci roku 2014 vyvolala polemiky v ruských a ukrajinských médiích, když veřejně obdarovala operu v Doněcku a zapózovala s vlajkou separatistů. Pěvkyně, která je považována za blízkou Kremlu, několikrát podpořila Vladimira Putina. Později ale navzdory ruské oficiální politice vyjádřila veřejně podporu homosexuálům.

"Myslím, že v tom měřítku, v jakým je v posledních letech vnímána ať už po pěvecké stránce, nebo jako celebrita, asi konkurentku srovnatelnou nemá. Fenoménem je určitě díky přenosům z Metropolitní opery, kdy ji lidé vidí hodně zblízka," řekl o ní v roce 2012 muzikolog Petr Veber.

Nětrebková se objevila snad ve všech významných koncertních sálech a operních scénách. Její kvalita podle muzikoložky Hany Jarolímkové neustále roste. Podle ní má nádhernou barvu hlasu, je vždy stoprocentně připravena, čistě frázuje a navíc je skvělou herečkou.

Nětrebková uchvátila kupříkladu jako něžná Aida a Desdemona, dychtivá Čo-Čo-San či elegantní Adriana Lecouvreur, postavám typu železné Lady Macbeth dovede vtisknout zranitelnost a něhu.

Bouřlivé ovace vstoje

U Nětrebkové se podle Jarolímkové vzácně snoubí několik faktorů včetně půvabu, bezprostřednosti i zajímavého životního příběhu obyčejné dívky z ruského venkova.

Nětrebková vystoupila v Praze již dvakrát. Poprvé se představila v listopadu 2012 v Obecním domě v titulní roli slepé princezny v koncertním provedení dramatické opery Jolanta Petra Iljiče Čajkovského. Vystoupení skončilo desetiminutovými bouřlivými ovacemi vstoje a záplavou květin. A po koncertu diva řekla: "Miluji Prahu!" Několikanásobnými ovacemi vestoje a čtyřmi přídavky pak skončil její pražský koncert v červenci 2015 v rámci mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms s Českým národním symfonickým orchestrem.

A v roce 2008 Nětrebková tajně natáčela v Rudolfinu s Pražskou komorní filharmonií svou desku Souvenirs, která obsahuje árie a písně například od Kálmána, Lehára, Offenbacha, Richarda Strausse či Griega. Na desku nazpívala v češtině i známou Dvořákovu píseň Když mne stará matka.

Nětrebková (narodila se 18. září 1971) pochází z ruského Krasnodaru, města ležícího u pobřeží Černého moře. V 16 letech se odsud přestěhovala do Petrohradu, kde chtěla studovat herectví. Nakonec ale nastoupila na konzervatoř a nechala se zaměstnat v Mariinském divadle, kde prý dokonce myla podlahy jen proto, aby mohla sledovat zkoušky.

Za svůj umělecký start vděčí dirigentovi a uměleckému řediteli Mariinského divadla, Valeriji Gergijevovi. Uhranula jej v roce 1994 jako čerstvá laureátka Glinkovy ceny. Gergijev ji okamžitě začal obsazovat v Kirovské opeře a o rok později ji vzal na turné po Americe. V sanfranciské opeře díky tomu Nětrebková vzápětí dostala roli v Glinkově díle Ruslan a Ludmila. A následujících sedm let (až do svého debutu v Metropolitní opeře v roce 2002) strávila prací na svém hlasu.

Smyslná diva

V MET v New Yorku Nětrebková debutovala jako Nataša v Prokofjevově Vojně a míru. Od úspěchu na salcburském festivalu v roli Donny Anny v Mozartově opeře Don Giovanni ve stejném roce hostuje na všech předních operních scénách, včetně londýnské Královské opery Covent Garden, Vídeňské státní opery, milánské La Scaly či Bavorské státní opery. Nahrává pro společnost Deutsche Grammophon, její obsáhlá diskografie obsahuje sólová alba i kompletní operní nahrávky.

Podstatná je například i smyslnost Nětrebkové, často ji lze vidět na jevišti v krátkých šatech či kombiné. Slavná byla v tomto ohledu její role v Massenetově Manon, kterou losangeleská opera přesadila do 50. let a Nětrebkovou oblékla do šatů připomínajících herečky Audrey Hepburnovou a Marilyn Monroe. Během představení po sobě s pěvcem Rolandem Villazónem laškovně házeli polštáři a v jedné scéně Nětrebková dokonce tančila u tyče. A protože mezi ní a Villazónem to jiskřilo také v inscenacích Verdiho Traviaty či v Donizettiho Nápoji lásky, kromě zpěvu se často hovořilo i o tom, zda spolu ti dva něco nemají. Nětrebková toho jako pravá profesionálka využila a s Villazónem natočila album operních duetů, které se díky reklamní vějičce o to lépe prodávalo.

V minulé sezóně ztvárnila Nětrebková svou první Aidu, debutovala jako Maddalena v opeře Andrea Chénier či jako Tosca v Metropolitní opeře. Anna Nětrebková je nositelkou řady cen a titulů.