Výročí
Beethovenova skladba Pro Elišku má 210 let. Věnována byla nejspíš Tereze

Jedna z nejznámějších skladeb Ludwiga van Beethovena - Pro Elišku (Für Elise) - slaví 210 let. Dodnes se však spekuluje, které ženě Beethoven skladbu věnoval. Šlo o Therese Malfattiovou, kterou neúspěšně žádal o ruku, nebo skutečně o Elišku, a sice Elisabeth Röckelovou?

Berlínský muzikolog Klaus Martin Kopitz představil v roce 2009 teorii, k níž došel během příprav na knize pojednávající o tom, jak na Beethovena nahlíželi jeho vrstevníci. Při sběru různých poznámek, dopisů a deníků tehdy narazil na jednu ženu: Elisabeth Röckelovou.

Ta byla mladší sestrou pěvce Josepha Röckela, který nazpíval roli Florestana v Beethovenově opeře Fidelio a stal se jeho dobrým přítelem. Hudebně nadaná byla i Elisabeth, které blízcí říkali Elise. Hrála na klavír a později se také stala pěvkyní.

Podle Kopitze byla právě ona tou ženou, jíž Beethoven svou skladbu věnoval. "Bylo to jako vzpomínka na Elise, protože byli od sebe odděleni poté, co se v roce 1810 odstěhovala do Bambergu," citoval hudebního teoretika server Deutsche Welle. Ve stejném roce skladba Pro Elišku vznikla.

Blízký vztah mezi Beethovenem a Elise dokazuje jejich korespondence, konkrétně dopis od dívky, který Kopitz dohledal. "Podle toho, co napsala, si museli být blízcí. Psala, že Beethoven, věrný své skotačivé rýnské povaze, ji nepřestal škádlit a ona nevěděla, co má dělat," řekl.

I když se nakonec vdala za jiného skladatele - Johanna Nepomuka Hummela -, s Beethovenem udržovala přátelství až do jeho smrti. V březnu 1827, jen pár dní před jeho smrtí, ho dokonce osobně navštívila. Jako památku na svého obdivovatele si odstřihla pramínek jeho vlasů a vytvořila si z nich upomínkové pero.

Chyba v překladu

Kopitzovu hypotézu ale další vědci zpochybňují kvůli nedostatečným důkazům. Obecně se odborníci drží toho, že skladba se původně jmenovala Pro Terezu a byla věnována Therese Malfattiové, kterou Beethoven neúspěšně žádal o ruku. Podle nich ale došlo k omylu ze strany německého vědce Ludwiga Nohla, který skladbu objevil až v roce 1868 v Mnichově, takže nepatří mezi 138 opusových čísel skladatele. Nohl nejspíš udělal chybu v překladu ze staroněmčiny a místo Pro Terezu přeložil skladbu jako Pro Elišku, čímž zažehl nekonečná léta sporů a spekulací.

Přitom on sám tvrdil, že originální rukopis skladby ještě předtím, než našel jeho kopii, spatřil na panství Therese Malfattiové. Originál se nicméně nikdy nenašel. Kdyby ovšem skutečně byl v majetku Malfattiové, nabízí se otázka, proč by Beethoven skladbu věnoval Elišce, když v onom roce 1810 usiloval o Theresinu ruku.