Moderní protestsongy
Bohatým brát, chudým zpívat

Nejlepší skladba loňského roku? Podle Americké hudební akademie cynická elegie o masové střelbě, policejním násilí a diskriminaci Afroameričanů. Minulý týden získal raper Childish Gambino za singl This Is America čtyři sošky Grammy. Moderní protestsongy už nepíší jen vousatí bardi s akustickou kytarou...

Stal se vůbec prvním raperem, který dostal Grammy v kategorii Nejlepší píseň roku. Donald Glover, jenž hudební kariéru započal pod pseudonymem Childish Gambino, sice přepsal historii, ale na slavnostním ceremoniálu se neobjevil a nikdo nedokázal odpovědět, kam se pětatřicetiletý muzikant, scenárista, režisér, herec a stand-up komik vlastně poděl. "Všechno, co Donald dělá, je tak trochu zvláštní," pokrčil rameny producent Riley Mackin na otázku novinářů, zda mu nepřijde divné, že se jeho kolega neukázal.

"Tak trochu zvláštní" je i raperův největší hit. This Is America opravdu není protestsong, na jaké jsme byli zvyklí. Vše bylo do detailu promyšlené. Zatímco Glover loni v květnu skladbu rapoval v premiéře na pódiu prestižního televizního pořadu Saturday Night Live, na internetu se objevil videoklip, který během pár hodin zalarmoval svět. Podivná choreografie, grimasy šílence, davové násilí, hořící auta, jezdec apokalypsy a momenty, u nichž přestane tlouct srdce, to všechno udělalo z This Is America vizuální spektákl fascinující podobně jako jihokorejský hit Gangnam Style. Kvůli tomu se muselo před pěti lety přenastavit počítadlo serveru YouTube, v době jeho spuštění totiž nikoho nenapadlo, že by počet zhlédnutí mohl přesáhnout dvě miliardy.

Hloupé opice umějí tančit

Bez videa by dopad singlu tak drtivý nebyl, Glover promlouvá obrazem stejně jako textem. Z manického a vrstevnatého vizuálu se rychle stal internetový mem vybízející k opakovanému přehrání. Jen tak bylo totiž možné rozšifrovat všechny odkazy a scény odehrávající se v několika plánech. Když Glover v úvodu střelí spoutaného vězně zezadu do hlavy, jeho póza nápadně připomíná známé vyobrazení Jima Crowa, symbolu amerického fenoménu blackface - otroctví bylo v druhé polovině 19. století už mimo zákon, a bílí komedianti si tak alespoň černili obličeje, zvýrazňovali rty a pro pobavení veřejnosti hráli hloupé černochy, kteří umějí hezky zpívat a tančit.

"Chceme se jen bavit, chceme se bavit pro vás. Chceme jen peníze, peníze pro vás," pějí přizvaní rapeři v úvodu, který připomíná gospelovou mši s vyznáním, že jediným smyslem jejich bytí je bavit publikum a generovat zisk. Když k smrti vyděšený Glover na konci klipu běží neznámo kam, z paměti vyvstanou autentická videa, jež loni týden co týden zaměstnávala diskutéry na sociálních sítích. Afroameričan (většinou neozbrojený) na nich prchá před policií a ve zmatku je střelen do zad nebo do hlavy. Do toho přidejte kupící se zprávy o střelbě ve škole, v kostele nebo kdekoli jinde a vše se spojí v brutálně cynický obraz života černé diaspory v současné Americe. Není divu, že se Gloverovi podařilo celý svět přesvědčit, že právě Tohle je Amerika.