Domácí hudební tipy
Brodění temným bahnem a sarkastická Láska

Někdo jde systematicky po své cestě a sklízí ovoce. A jiný jen baví sebe, a když mají zájem, tak i druhé. Někdo si bušením vynucuje pozornost a jiný svému okolí věnuje jen škleb. Někdo do toho jde naplno a jiný si zpestřuje přestávky u hospodského stolu. Obě cesty však úplně klidně mohou mít stejný cíl.

FDK: Earthlinked (Redblack) 
http://bandzone.cz/fdk

Kdysi si říkali rádoby vtipně Fuck Da Karot a byli jedni z mnoha. Pak název zkrátili a začaly se dít věci. Během velmi krátké doby se vyhoupli mezi domácí špičku alternativního tvrdého rocku a jejich post-metalové spády si začaly získávat obdiv i zájem. K desetiletí existence si po dvouleté pauze nadělili druhé album a dokazují na něm, že to, co začali na debutu Borderline, nebyla ani náhoda, ani dočasné okouzlení.

Album původně vyšlo počátkem podzimu - nicméně jen v digitální formě; na CD si posluchači museli čtvrt roku počkat. Ale stálo to za to. Jestliže na debutu ještě místy zněli rozpačitě a někde až příliš okatě vzývali své vzory a inspirace ( no jasně Isis, Pelican, Neurosis nebo domácí kolegové Lvmen), nyní už jsou výrazně dál. Pořád se tu objevuje jak nepříliš přesvědčivý vokál, tak i tisíckrát omleté a občas už vcelku nudné metalové chroptění čili growling, ale zároveň se kapele daří mnohem lépe vystavět dynamické konstrukce, pohrávat si s náladami a zahánět strach ze silnějších melodií. Řečeno s Jiřinou: emoce tak husté, že by se daly krájet (a možná ještě dál).

Své zbraně album zdánlivě vybalí hned v úvodu. Postrockové proplétání a postupné vrstvení motivu v polovině skladby No Love To Scorch exploduje v divokou temnou vlnu. Se silou povodně se rozlévá ve zvukovém spektru, nelaboruje, ale osvědčeně udeří v tu pravou chvíli.  Perfektně dávkovaným emocím sluší i perfektní zvuk, kterému nechybí čistota, ale zároveň nebyl okraden o svou syrovost i agresivitu. Ta pak není prvoplánová, ale citlivě vygradovaná až k hutným stěnám a repetitivním riffům. Tam, kde FDK hlasové projevy nechají stranou (jako třeba v pestré Transocean), vyloženě jim to sluší a fantazie posluchače se může naplno probudit.

Ne, že by album Earthlinked vyloženě provokovalo k optimismu, je v rámci žánru důsledně temné, daří se mu udržet pozornost i přesvědčivou atmosféru, ale oproti mnohým kolegům se obejde bez předstírání extrémnosti. Je přirozené a nepotřebuje k tomu depresivní pózy. Nenabízí melancholii - snadno ji totiž u posluchače dokáže vyvolat. Osmero skladeb je propracovaných do nejmenších detailů, a i když to už zní jako nemalé klišé, kapela se s nimi může bez obav postavit vedle kteréhokoliv zahraničního kolegy aniž by působila jak chudý příbuzný z východu. Překvapením může být jen opatrné a zatím potenciál jen málo využívající zapojení elektroniky i samplů, jejiž větší porce by hravě mohla úplně nahradit konzervativní hlasové projevy. Na vyleštěném štítě, vrhajícím oslnivé záblesky, je to však jen zanedbatelná šmouha.   

Jinovatka: Láska (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/jinovatka

Ze středních Čech vzešlé, momentálně kvarteto Jinovatka, které se už prohání po domácí klubové scéně hezkých pár let, může být těžkým oříškem. Banda divoce maskovaných individuí, hudebně oscilujících mezi heavy metalem a nejrůznějšími odnožemi indie-rocku, jen v málokom nevzbudí úvahy, zda se jedná o dotaženou parodii nebo vážné snažení, preventivně prezentované jako sarkasmus. Kdo si pamatuje Chaprál Crazy-Plesk!, má výhodu.

Příznačným faktem může být zážitek, provázející vznik tohoto textu. Ve chvíli kdy jsem si chtěl připomenout, zda je nové album se značně zavádějícím názvem čtvrté nebo páté, firemní firewall zablokoval přístup na webové stránky skupiny s lakonickým konstatováním, že na nich jde o pornografii. Ani na nové nahrávce se ve výše vyřčeném nic nemění. Vedle sebe tu stojí temně laděný, patosem zavánějící úvod skladby Bonsoir L'Amour, který se vzápětí zvrhne v ostrou heavy jízdu odsekávaných syrových kytarových riffů, aby na prosebně vykřičený slogan "není nic většího než láska" jako odpověď zazněl hysterický smích.

Stejně jako se plynule střídají zajímavé a netradiční momenty alternativního rocku s tupými klišé heavy metalové tancovačky, stejně tak texty divoce přeskakují z mrazivých poloh a trefných postřehů k parodii na hraně trapnosti, u které lze jen doufat, že je chtěná. "Země hrozí přelidněním / každé malé robě / ještě před svým narozením / hledá místo v hrobě." Zábavová odrhovačka u toho střídá hudební citace z kdysi teplických Už jsme doma.

Z titulní skladby vyčuhuje starý Pražský výběr, jinde zas i přes brutální tempo najednou vyplavou až popově melodické pasáže.  Jinovatka na svém novém albu zkrátka prezentuje postmoderní mišmaš, který semele cokoliv jakkoliv a u kterého si nikdy posluchač nemůže být jistý, kdy se ironie změní v křeč a kdy ta zas v pózu. A kdy se nestravitelnost zvrhne v dávivý reflex. Album jen pro otrlé.