Domácí hudební tipy
Čerstvé návraty zkušených i klady inspirací z archivů

Minulost se v hudbě prolíná s přítomností, zdánlivě staré se často vrací a to, předkládané jako nové, naopak pamětníci mnohdy spolehlivě identifikují jako recyklát. Ani v nejmenším to není na škodu - a nejen proto, že ta hudba, která za něco stojí, je vždy nadčasová.

Oskar Petr: Jsme starý jako děti (Galén)  
http://www.oskarpetr.cz

Jméno Oskara Petra se táhne - s přestávkou v emigraci - tuzemskou hudební scénou už od sedmdesátých let. V posledních letech je spíš známější jako autor hitů pro jiné, ale ani v nejmenším to neznamená, že by rezignoval na vlastní interpretaci. Letošní jarní album ovšem jasně ukazuje, že spíš než trumfnout minulé úspěchy, provází jeho současnost tendence stále jednou nohou setrvávat v osvědčené minulosti.

Jarní, v podstatě už třetí sólové album loňského šedesátníka, tak nabízí nejen současnou čerstvou tvorbu, ale i znovu nahranou starší klasiku. Působí to trochu jako nedůvěra v nové písně a otevřená zadní vrátka. Letití příznivci si samozřejmě rádi zavzpomínají, ale při poslechu nových autorských příspěvků se nabízí otázka, jestli celý ten koncept kombinace novinek s best of není vlastně trochu zbytečný.

Starší písně - ať už ty z dob Marsyas, nebo ty z alba Fabrica Atomica - dostaly novou, folkrockově přirozenou podobu, několik novinek v závěru nahrávky vedle nich rozhodně nepůsobí jako chudí příbuzní a jsou příjemným příslibem. Jediným zbytečným bodem je tak předělávka už značně zprofanované Krylovy Morituri te Salutant, která původní verzi písně nejen nikam neposouvá, ale chybí ji i originální mrazivost.

Autor i sólista v jedné osobě, doprovázený sestavou excelentních muzikantů, především v nových, baladicky pojatých písních opakovaně dokazuje, že boj s hloupým popem není marný. A že může nést ovoce, které potěší především ty, kteří mají rádi neexperimentující, vstřícné a příjemné písničky, ale obejdou se bez podbízivosti a hloupoučkých rýmů, které si se slovem "pop" mnozí automaticky spojují. Je však otázkou, zda navzdory tomu, že jde o autorsky povedené i dobře zahrané písničky, může podobná tvorba oslovit i někoho jiného, než jen ty, kteří Oskara Petra už poslouchají léta a o jeho kvalitách dávno vědí.

Eskamotër & Echo Orchestr: Pohled do ulice (Indies MG)
http://eskamotermusic.cz

Kdysi byl členem novovlnného spolku Čertovi soustružníci, průkopníků českého hip-hopu Piráti či jejich alternativně rockových následovníků Piráti 44, s letošním jarem se Slávek Hamaďák, kytarista z Hradce Králové, vrátil po patnáctileté pauze v reinkarnaci divnofolkového písničkáře s neméně podivným nickem Eskamotër. A jeho debut rozhodně stojí za pozornost.

Kolekce melancholických písniček je sympatická svým vyhýbáním se dogmatům. Jestliže v úvodní skladbě připomene šafránského písničkáře Vladimíra Veita, hned v následujícím příspěvku se bez problémů staví po bok o generaci mladších tvůrců, jakým je třeba maskovaný kuchař z Doks, který si říká Kittchen.

Spojení tradičních písniček s na jedné straně elektronickými rytmy i ruchy, a na druhé tradičně bluesovou harmonikou či jazzovou trubkou, v sobě mají váhání a nejistotu, nebojí se odkrýt své pochybnosti uprostřed vytrvale kladených otázek i otevřeně se vydat všanc posluchači prostřednictvím křehké poetiky, která se snadno může stát obětí výsměchu. Právě ona přirozenost a upřímnost, s jakou se skladby z restartové nahrávky prezentují, dává výsledku autenticitu i smysl.

"Nefolk" Slávka Hamaďáka je pro citlivé posluchače a pro ty, kteří nemají ve všem jasno a rádi hledají. Ocení ho všichni, kteří se nespokojují jen s hledáním (často jen zdánlivě) nového, ale baví je i nacházet spojnice s inspirativní minulostí. Nikam nespěchající rytmy a nijak složité, ale přesto emocionálně silné nápěvy, jim toho všeho nabídnou nemalou porci.

Zamyšlená kolekce písniček ovšem nejen dává otázky a pozastavuje se nad náhodami, hledáním, pamětí, vírou v sebe a zbytečností či potřebou skepse. Je odrazem nejisté současnosti stejně tak, jako nenápadným připomenutím, že některé věci se s dobou nemění. A jako taková nabízí jednu z nejzajímavějších autorských výpovědí, která se letos na tuzemské scéně objevila.