Domácí hudební tipy
Fotbal na asfaltu a procházka hustým lesem

Skromně a z temných zákoutí se i dnes line hudba, která neusiluje o to, dostat se na výsluní. Nechce jen zabavit a posluchače odreagovat, ale i například předávat pocity i názory. V současnosti tak trochu boj s větrnými mlýny. Ale přesto, jak se ukazuje u dvou nahrávek ze sklonku minulého roku, ani v nejmenším nemusí být marný. 

Kontroll: Asfalt (Silver Rocket)  
http://www.kontroll.cz

Bratrské duo z Kolína už na první pohled dává najevo, že průměrnost a snaha zařadit se do davu nebo dokonce kopírovat módní trendy, je mu cizí. Tvoří ho pouhá rytmika, tedy basa a bicí, ale od samotného počátku na to jde jinak než nástrojově spřízněné spolky z dřívějška - s Deverovou chybou nebo Sabot kromě stejných instrumentů nemá společného vlastně skoro nic. Až na energii a sebevědomí, s jakým předkládají své názory, občas až podobné malým manifestům. Na rozdíl od instrumentálních ekvilibristik zmíněných starších kolegů, jde zde o až punkově údernou jízdu. A jak dokazuje skladba Lov, občas i dost živočišnou.

Jeden z mladších výhonků z respektované stáje Silver Rocket (navíc personálně propojený s dalšími spolky, jako jsou Inau, OTK či Hodina pravdy) patří k těm, které skvěle fungují koncertně, kdy z nich hudba i texty prýští na všechny strany, ale při informaci o tom, že se chystají do studia, se u nich opakovaně objevuje obava, zda se podaří atributy přenést do studia. A to i když jde o studio opakovaně vychvalovaného Ondřeje Ježka.

Obavu ovšem vcelku snadno zaženou už první desítky vteřin. Vinylový debut, příznačně pojmenovaný Asfalt, má totiž v sobě nejen slangovou příchuť tradiční gramodesky, ale i všechny aspekty toho slova v původním významu. Hrubý povrch, nenápadnost šedé barvy, která ukrývá pevnost a nedobytnost souvislé hmoty, držící při sobě, a jako bonus pak prach a surovost, s jakou odírá ty, kteří ho chtějí narušit. Ta hudba je umanutá,  netápe, ale přesně i při své přehlednosti a programové ohlodanosti na kost ví, kam chce směřovat. "Dělej, co myslíš. V tom je všechno. To stačí. V tom je síla."

Podobné je to i s ostatními texty. Nehrají si s jinotaji a tajuplností, tolik častou u podobných spolků, kdy často pravděpodobně jen sami tvůrci vědí, k čemu se vážou a k čemu odkazují, ale bez obalu říkají názor. Jasně, srozumitelně a občas až překvapivě vtipně. Takže kromě toho, že to je mazec, si nemohu pomoci, ale stejně jako na koncertě, tak i z debutové desky v tom necítím ani tak chtěnou urputnost, jako spíš skvělou zábavu. A když Kontroll postupně vysází tu desítku písniček, je to jako deset ukázkových gólů. A dvojice bratrských fotbalistů při nich vydá za Klapzubovu jedenáctku.

Le Bain de Maid: Mlčím, zapomínám (Venus Flag rec.)  
http://bandzone.cz/lebaindemaid

Chodovsko - chebské trio, kličkující mezi žánry. Chvíli post-hardcorově hutné, chvíli post-rockově zamyšlené, a mezitím ryzí emo v původním slova smyslu (tedy bez podmalovaných holčiček s jizvami na zápěstích). Náladové, povzbudivé i energické, naléhavé a nepředstírající.  A temné jak pohraniční lesy bez konce. Nějak nevím proč, ale vybavily se mi pionýrské tábory strávené v Krásné u Aše. Romantika i obavy.

Rozhodně doporučeníhodná záležitost, pro všechny milovníky Lvmen,  Ravelin 7 nebo někdejších Thema Eleven. Debutové CD (navazuje na dva roky staré EP) přináší šestici natlakovaných skladeb, označených jen čísly, gradujících od atmosféricky melancholických vybrnkávaček až k hysterickým špičkám mohutných zvukových přívalových vln, výškou ne nepodobných mohutným smrkům, hrozivě čnějícím z masy lesa.  Nejde o něco, co se prožene kolem - opusy od pěti do deseti minut se zadírají, od posmutnělých ploch, přecházejí k bolestně drsným otiskům zkušeností, pocitům fatální nevyhnutelnosti a jasného signálu, že tu nejde o hru, ale o přesvědčení. K větší popularitě chybí už jen trochu výraznější tvář a více osobitosti.

Působivě gradované kompozice (nejdotaženější je závěrečný "bonus track") doplňují skvěle texty: charakterizují je neurčitost, pochyby, touha a chuť po životě bez toho, že by byl znám návod, jak toho všeho dosáhnout. Občas to celé sklouzává až k beznaději, ale díky silným melodiím i uhrančivé souhře trojice a zdařilé práci s intenzitou a dynamikou (původní duo doplňuje už nějakou dobu zkušený bubeník ze spřízněných Mossambic) dochází k až překvapivě sebevědomému vyznění. Kéž by všechny debuty měly takovou sílu.