Slova "improvizace" a "experiment" obvykle u mnoha posluchačů navozují strach předem. Strach z čehosi neposlouchatelného, zběsilého a nestravitelného. Ne, že by se nevyskytovaly experimenty jen pro experimenty či více či méně exhibované "trápení posluchačů". Ale důkazů, že tomu tak nemusí být vždy, je dost a dost. A dogmata bývají často zbytečná.
DekadentFabrik: Fetish Now! (Black Point Music)
http://bandzone.cz/dekadentfabrik
Formace DekadentFabrik se objevila nenápadně, tak nějak podvratně a bez velkého humbuku. A přitom v ní zakladatele DJe Satana doplňuje trojice, kterou rozhodně nelze považovat za neznámé začátečníky. Kytarista David Cajthaml kdysi hrával s Energií G, jednou z prvních punkových kapel u nás, a před časem natočil společné album s Monikou Načevou; Mikoláš Chadima je živoucí legendou domácí alternativní scény a za Ivana Bierhanzla mluví výčet těch se kterými hraje (Agon Orchestra, DG 307, MCH Band, Oldřich Janota) a nebo s kterými hrál (za všechny Plastic People Of The Universe). I přes letité působení všech zúčastněných tu rozhodně nejde o zaprášenou hudbu v novém dresu.
V souvislosti s projektem, v základu především elektronickým seskupením, padají takové škatulky, jako je psychedelický nu-jazz nebo trip-dub. I tančit by se na to asi dalo, ale nikoho, kdo si zrovna náhodou nevylepšil realitu chemickou cestou, to nejspíš nenapadne. Repetitivní, zčásti improvizované smyčky jsou sice doplňovány, basou a kytarou, ale to vše má spíš kolorativní funkci a pomáhá – podobně jako vokály (hostuje i zmíněná Monika Načeva) – hlavně podpořit nálady a zpestřit atmosféru. Naopak výjimečnou funkci tu má freejazzově osvobozený saxofon, kterého je ovšem občas až příliš.
Silná jsou především ta místa, kde se celý projekt oprostí od meditativně vyznívajících a až ezotericky laděných pasáží, které s opakovaným přehráváním vyznívají lacině, a soustředí se na sugestivnost podání. Nervní poloha, jakou zachycuje hysterickými samply mluveného slova protkaná skladba Artaud, nabízí přesně ten moment, pojetí, které zdvihá celou nahrávku z prachu a zbavuje ji pocitu, že si ji dotyční pořídili jen pro svou vlastní radost ze společného zážitku a zaznamenané session "tady a teď".
Rytmy evokující laciného automatického bubeníka z doby před dvaceti lety dodávají všemu žádoucí ledovou krustu, ale přece jen se nelze zbavit dojmu, že by nemusely být v dnešní době zvukových možností tak triviální a anachronické. Rovněž s Chadimovou recitací, nebezpečně rychle evokující jeho domovský MCH Band, mohlo být zacházeno opatrněji. Celkově tak jde o zajímavou a v některých chvílích až uhrančivě fascinující hudební záležitost, u které si lze snadno představit výjimečnost silného zážitku při koncertním podání, ale která obzvláště při opakovaném poslechu z nahrávky působí nedotaženě a na půl cesty". Což ovšem nic nemění na faktu, že podobný projekt v dnešní zkomercionalizované době provozovaný "všem navzdory", době, kdy se nezávislou hudbou ohánějí často ti, kteří naopak fungují na čistě obchodních principech, je veskrze sympatický.
DoMa Ensemble: DoMa Ensemble ( Polí 5)
http://www.myspace.com/domaensemble
DoMa Ensemble je jedním z mnoha seskupení dvou výrazných nejen muzikantských osobností – nejen z Tara Fuki známé Doroty Barové a protřelého jazzmana Marcela Bárty. Bohaté zkušenosti obou se projevily i v tomto projektu, postaveném na potkávání a prolínání širokých světů alternativní hudby a jazzu. Nechybí ovšem ani prvky scénické hudby, bohatě je využívána improvizace a současné možnosti elektronického efektování akustických nástrojů.
Nahrávku provází příznačná křehkost, známá i z ostatních projektů ženského elementu dua. Skladby dýchají uvolněností, pracují s atmosférou, ale svou roli mají i pouhé dozvuky, odmlky a osamocené tóny. Mimořádně sympatická je tu naprostá otevřenost vůči vlivům odevšud, objevují se ozvuky jazzu, klasické hudby i folkloru, pravý opak jiných, kteří dogmaticky usilují o něco, co si předsevzali.
Přestože jsou vzdáleny tradiční písničkové formě, působí přirozeně, vstřícně a rozhodně se obloukem vyhýbají jakékoliv agresivitě – a to i když se z většinu času klidné formy místy rozdivočí..Jako by se na jejich pozadí odvíjel nějaký hodně lyrický film, který se však obejde bez samoúčelných experimentů a je silný jen právě v prostotě svého vyznění. Krásným doplňkem hudby je i recitovaná poezie.
Debutové album dua DoMa Ensemble je vynikající ukázkou citlivé muzikantské spolupráce, opravdového partnerství, které v tomto případě vyplodilo mimořádně zdařilý výsledek. Ten dokazuje, že i podobně hravé a otevřené zacházení s materiálem, které pochopitelně snadno uchvátí při koncertní produkci, kde je posluchač přirozeně naladěn na stejnou strunu, nejen že má smysl i ze záznamu, ale může díky němu příjemci naopak postupně odkrývat další nové roviny. Bez fantazie a otevřených uší to ale nejde.
