<span>Koncert B. B. Kinga</span>: Historky z dávnověku blues

Kultura
16. 7. 2009 11:00
B.B. King české publikum nadchl.
B.B. King české publikum nadchl.

B.B. King české publikum nadchl.Včerejší koncert B. B. Kinga v pražské Tesla Areně publikum nadchl. Třiaosmdesátiletý bluesový nestor neztratil hlas ani charakteristický kytarový tón.

B. B. King dokázal nastolit pocit výjimečné události a dobré nálady hned od momentu, kdy dosedl na židli a vypálil první kytarové sólo s nezaměnitelnými legáty a sytým, lampovým zesilovačem lehce zkresleným tónem. Od chvíle, kdy odzpíval první frázi. Toť dar legendy, dokonalá ukázka charisma.

Ano, B. B. také často šetřil síly vyprávěním, píseň občas jen naznačil a dotažení fráze nechal na ostatních muzikantech. Ale panu Králi by to vyčítal jen hnidopich. Na místě je spíš obdiv k vydařeným momentům koncertu, údiv nad vitalitou, kterou by mohli „Bíbímu" závidět o generaci mladší muzikanti. Výtečně swingující kapela se navíc postarala o tah koncertu i o náladotvorný podkres v momentech, kdy B. B. povídal a vzpomínal, jak to kdysi chodilo v krajích kolem Mississippi.

Předkapela překvapila

Úlohy předskokanů, které si vybírá B. B. osobně, se zhostila kapela zpěvačky Alice Springs a postarala se o příjemné překvapení. Alice Springs před lety produkovala poměrně tuctový popík a pak se vytratila. Na sklonku roku 2008 začala opět vstrkovat růžky v malých klubech a najednou překvapila plnou Tesla Arenu zralou interpretací blues, které s ní hrají ostřílení instrumentalisté jako saxofonista Bharata Rajnošek, bubeník Jiří Stivín ml. či překvapivě stylový Yarda Helešic, někdejší člen Support Lesbiens. Slibné.

Jistější v kramflecích byl B. B. v pomalých blues, krásně vyzněly například I Need You So či Key to the Highway. Dokázal se ovšem rozpálit i do hodně ostrých bluesrockových gradací. Komunikaci s publikem si zjevně užíval. Stačilo vidět jeho potěšený úsměv, když lidé během See That My Grave Is Kept Clean aplaudovali i při náznaku tanečního pohybu v ramenou.Hit When Love Comes to Town pojal B. B. v jiném duchu než při spolupráci s U2. Přetvořil ho na starosvětský rock‘n‘roll, ve kterém vystřihl brilantní sólo vrcholící dlouhou zpětnou vazbou. Rozvernou píseň You Are My Sunshine neopomněl věnovat „všem ženám" a uvést svojí oblíbenou průpovídkou o tom, že každá žena je anděl a neexistují ošklivé ženy. Nemohl pokračovat jinak než šlapajícím blues Rock Me Baby s obvyklými erotickými narážkami. Stereotyp? Jo, ale roztomilý. Proč by měl pan Král měnit fungující, lety prověřenou koncertní legislativu?

King při koncertu šetřil síly, na kvalitě koncertu to ale neubralo.Trvalka The Thrill Is Gone ohlásila finále. Ještě pár veršů z písně Guess Who (pěkně procítěné „someone really loves you..."), ještě pár trsátek s podobiznou a logem rozhozených do publika. Král nedává přídavky. Koncert nebyl dlouhý ani krátký, ale prostě akorát.

Při loučení s rozjásaným publikem došlo i na slib další návštěvy. Možná jen obvyklá fráze, ale kdo ví, jak to věčný nomád myslí s „posledním turné"? Třeba vážně dodrží slib a za několik let budeme obdivovat vitalitu devadesátiletého bluesmana.

O symbolický dovětek se postarali diváci, čekající po koncertě před halou. Tleskali ještě odjíždějícímu tourbusu s muzikanty.

Foto: Tomáš S. Polívka

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ