Hudební tipy
Láska, co prochází žaludkem, a revoluce ve výletu za dinosaury

Původně to vyhlíželo tak, že by se v případě oněch dvou alb mohlo i přes geografickou vzdálenost jejich tvůrců jednat o naladění na stejnou vlnu. Pohled těch, kteří nejen už odrostli pubertě, uvědomují si možnosti a svobodně si zvolili svou hudební cestu, ale i těch, kteří si stojí za svým názorem. Nakonec jde ale o dva naprosto odlišné úhly pohledu.

Neočekávaný dýchánek: Plech (Indies Happy Trails) http://bandzone.cz/neocekavanydychanek

Neočekávaný dýchánek bývává nejčastěji zařazován k world music, ve skutečnosti je spíš jakýmsi mostem mezi "východní" a "západní" hudbou, ve kterém pochopitelně nechybí ani ozvěny folklóru, balkánských dechovek či klezmeru, ale stejně tak nezapře vlivy punkové energie, zálibu kytaristy v tradičně pojatém rocku, rozvernost hospodského šramlu i kladný vztah k čemukoli, co je "retro". A po dlouhých letech existence v tom všem patří u nás k nejlepším a jak minulost ukázala, nechybí mu ani potenciál oslovit i zahraniční posluchače.

Slyšet je to i z třetí desky Plech - kdo by na ní hledal něco nového nebo zásadně odlišného od dvou předchozích, mohl by skončit zklamaný, protože koleje jsou stále stejné, jen vlak po nich jedoucí je vybavenější po technické stránce a pasažéři o pár let zestárli. Zůstává energie a textová upřímnost, nechybí charakteristický zvuk. Zajímavý je ovšem i směr jízdy; hlavně v druhé polovině nahrávky se totiž kapela world music vlivů ochotně vzdává a žánrová náruč se ještě více otevírá.

Silné jsou tradičně texty zpěvačky Zuzany Hanzlové. Dost často v nich pracuje se symbolikou, zkratkou i alegoriemi, s oblibou se přibližuje i podobě bajky, ukazuje z různých úhlů partnerské vztahy a v přenesených rovinách se zamýšlí nad existenciálními tématy. Navzdory tomu se jí ale až zázračně daří uchovat prostou přirozenost lidové slovesnosti a když zpívá "vyrvu duby i s kořeny/ ne, nemám to naučený", není důvod ji nevěřit.

Neočekávaný dýchánek je živočišný, radostný a hravý, ale zároveň při tom všem neupadá do infantility. Dává průchod své radosti ze života; erotika i chuť k jídlu, kterým se jiní vyhýbají ze strachu o sebeztrapnění, tvoří zde naopak jedny ze základních kamenů. A jestliže název desky, který inspiroval i skvěle graficky vyvedený digipack, může před prvním přehrátím působit studeně, po něm vzbuzuje už úplně jiné asociace. Pokud tedy víte, o čem je řeč při slovním spojení "být na plech"...

Lublau: Revolúcia (Slnko rec.)
http://www.myspace.com/lublau

V době debutu Hádanka byli slovenští Lublau vlastně jen alter egem frontmana, který si říká Milas Groove, který za pomoci přátel nahrál své osobité písničky a už s první nahrávkou překvapil a dal vědět, že toto jméno si stojí za to zapamatovat. S aktuální druhou deskou přichází už stabilizovaná pětice ze Staré Ľubovně (odtud název) už jako vyzrálé, kompaktní těleso, které se ovšem rozhodlo pro úplně nečekaný směr.

Jestliže první album bylo průzračně písničkové, sahající od folkrockových poloh až někam k nezávislému rocku, silné v jednoduchosti a nápadech, u aktuálního nástupce je patrná snaha o větší kultivovanost a propracovanost. Což se často obrací proti kapele samotné. Indie-rock se kamsi vytratil, deska nejen překvapuje svou konzervativností a obsahuje například i cover kapely Bush, ale docela často se vzdává lehkosti, s urputností tlačí na pilu a ochotně se vrací k rocku sedmdesátých let.

Čaj mätový tak nechá vzpomenout na časy artrocku a snahy hudebníků o umělečtější projev, dokáže ale ještě zaujmout netradiční retro náladou. Pořád u něj navíc ještě lze doufat, že tu jde jen o výjimečný výlet, později ovšem jako by album už zcela rezignovalo na současné hudební dění. Zmiňovaný cover Comedown zní podobně jako by ho nahrála Tublatanka osmdesátých let, následná Kuba se snaží oslnit dlouhosáhlým kytarovým sólem a v písni Nemám a nedám se skrývá koncentrovaná esence snad všech českých "zábavových" kapel. Proč by ale například fanoušci kapely Brutus poslouchali pro ně neznámou slovenskou skupinu, zůstává záhadou. Při bližším ohledání ale přichází překvapení se zjištěním, že sama podstata skladeb taková není a že na celkovém vyznění se mnohem víc podílejí aranžmá a tradicionalistický zvuk než skladby samotné.

Dvojka Lublau tak rozhodně může zaujmout postarší rockery a všechny ty, kteří mají pocit, že už jim současná hudba mnoho neříká a opakovaně se proto vracejí do minulosti. Nic proti - jak dokazuje poslouchanost třeba Radia Beat, není jich zrovna málo. Pro ty ostatní ale nejspíš přinese jednoznačné zklamání a pocit, že se schopným producentem by se i z tohoto materiálu dala bývala vydolovat zajímavá nahrávka.