Loňské resty
Legrace pro děti, zadumané verše pro dospělé

V úvodu ledna logicky dochází na resty z předvánočního měsíce. Zásoby nahrávek, v té době vytvořené a vydané, totiž sice k Vánocům potěšily skalní fanoušky jednotlivých interpretů, ale mnohým jiným ve shonu ze stejného důvodu unikly. I proto je dobré se ohlédnout - obzvlášť když nejde o tuctové tituly.

3B - Bongo BonBoniéra (Indies Scope)
http://indies.eu/alba/721/bongo-bonboniera/

Bongo je brněnský zábavní park pro celou rodinu a BongoBonboniéra zase deska virtuálního tria 3B plná písniček pro děti. Těch jak známo není nikdy dost, a pokud nepatříte k těm, kteří se rozplývají například nad těmi, které se objevují v televizních pořadech pro děti, a naopak vaše děti už vědí, co dělá malý bobr, když jde spát, jaké vypečenosti se dají čekat od Kašpárka z rohlíku a co všechno najdou v ZOO s Havětí všelijakou, pak je to deska přesně pro vás i pro ně.

Prakticky okamžitě kupodivu úplně přestane vadit trochu podivná dramaturgie, ve které se mísí nově, přímo pro tento projekt napsané písničky, s těmi letitými. A ty opravdu primárně určené pro děti s těmi spíš záměrně infantilními, které ne vždy děti pochopí, i když se jim z podstaty budou asi líbit také. Dost možná na tom bude mít podíl nemalá žánrová pestrost, melodická vstřícnost i všudypřítomně povolená uzda fantazii.

Nemá smysl vypíchávat, které skladby jsou ozdobou a které spíš jen do počtu, které nadchnou děti a které spíš jejich rodiče. Vedle letitých jmen, jakými jsou duo Vodňanský-Skoumal, TataBojs či Jablkoň, je tu i několik jen žánrově zviditelněných a popularitou opravdu menšinových interpretů, ale kvalitativní výkyvy jsou obdivuhodně malé. Co je ale opravdu důležité, je ta radost, která prakticky celou nahrávku spojuje, humor, u kterého se ani rodiče nebudou stydět, a především to, že tu nikdo nepřistupuje k dětem s blahosklonností těch, kteří poučují, mentorují a vůbec dávají najevo v prvé řadě svou autoritu.

Bongo BonBoniéra je nahrávka zábavná a ani po několikáté se neoposlouchá. Rozvernost obsahu sympaticky doplňuje hravý komiksový obal i přidané dárky. Formovat dětský vkus nenásilně dobrou náladou není zkrátka špatný nápad. A představa, jak celá rodina jede v létě na výlet a z přehrávače jim cestou v autě vyhrává právě tahle kolekce, vůbec není nijak odpudivá.

Hvozd - Po kopcoch v županoch (Slnko rec.)
http://bandzone.cz/hvozd#/hvozd

Slovenský debut po více než deseti letech. Posmutnělá atmosféra, často koketující s trochou hysterie, může navodit šansonovou náladu, ale i díky klavíru nechat vzpomenout atmosféru jazzového klubu i vzdálené světlejší chvilky Psích vojáků. Přidáme-li zastřený hlas, ne nepodobný někdejším Tornádo Lue, máme tu sice neobjednaný, ale o to víc působivý výchozí bod. Už od počátku je ale jasně patrné, že čtveřice Hvozd patří nejen k tomu zajímavějšímu ze slovenské alternativní scény, ale především že vývoj u ní pokračuje směrem ke stále větší osobitosti i umanutosti vlastní cestou - ať je jakkoliv nepopulární.

Premiérový digipack dvou mladých dam a dvou pánů tak představuje v prvé řadě polohu plnou jistoty a přesvědčení o svém směru, jazzovou zamyšlenost a pro dnešní technokratickou realitu až nezvykle poetické vyznění. Tajuplné texty s nejednoznačným významem zvyšují atraktivitu pro ty, kteří jsou ještě u hudby zvyklí přemýšlet i dokážou úplně nechat zapomenout na čas a vnější okolnosti. A pokud se může někomu napoprvé skupina jevit jako intelektuálská, dát nahrávce čas a nechat ji, aby se sama vyloupla a v posluchačových uších dozrála, je to nejmenší, co může dotyčný pro ni udělat.

Deska sází na citlivost vnímání i ochotu příjemce "spolupracovat", nechat se vtáhnout do světa podivuhodných příběhů, ve kterém se prolínají slova a až terapeutické účinky zvuku klavíru. Spíš než originalitu nabízí pocit důvěrně známého světa, kam se je radost vracet. A to i přesto, že žádná bujná zábava tam nečeká. To, co z počátku vyhlíží jako handicap, se totiž postupně proměňuje ve faktickou přednost.

Těžko se asi skupina Hvozd někdy stane masovou záležitostí a ani na alternativní scéně nejspíš kvarteto nepřekvapí natolik, aby se někdy hovořilo o zásadním jménu či v případě této desky zlomovém okamžiku. Ale není pochyb, že tím, jak vybočuje z šedivosti a průměru, je důkazem o tom, že šumění takového lesa je sice stejně "nemoderní" a zdánlivě zbytečné jako čtení knih poezie nebo dávání přednosti čolkům a žábám před novou silnicí, ale přesto těm, kteří se rozhodnou nechat si nalepit nálepku podivínů a nevzdat to předem, má co nabídnout.