Vyprodaným koncertem před deseti tisíci fanoušky zahájili Chinaski nové turné k desce Není nám do pláče. Téměř vyprodáno mají i na závěrečný koncert v pražské O2 areně. "Vzít krumpáč a úplně se zrušit na zahradě, to miluju," říká frontman MICHAL MALÁTNÝ. Které své písničky nesnáší, kdy si dává jointa a co ho vytáčí?
Jméno kapely Chinaski letos chybělo skoro na všech letních festivalových plakátech.
V květnu jsme vydali album, čekalo nás podzimní tour, museli jsme nechat fanoušky trochu vyhladovět. A hlavně jsme si potřebovali dát pauzu i s klukama. Přece jen jsme spolu během nahrávání trávili tolik času, že to zavánělo ponorkou.
Pomohla přestávka?
No jasně! Na kluky i společné hraní jsem se moc těšil. Když člověk jednou za pár let vydá desku, chce ji přednést, jak nejlépe to jde. 
Potřebujete někdy hudebně úplně vypnout?
Musím přiznat, že během letošních prázdnin jsem na kytaru skoro nesáhl. Zato na piano jsem trénoval, kdykoli to šlo. Začal jsem dokonce chodit k učiteli, kterého má dcera Kateřina v lidušce, takže se možná konečně naučím i noty. Na chalupě jsem si ale na kytaru brnkal svoje oblíbené písně jako Black Hole Sun od Soundgarden, hitovky od Stinga, Bowieho... Ne že bych něco skládal pro Chinaski, spíš jsem si hrál pro sebe. Třeba se mi to na nějakém mejdanu bude hodit.
Mejdanový typ přece už nejste. Nebo se pletu?
Rozhodně už nepředvádím to, co zamlada. Ale neříkám, že se veselé společnosti vyhýbám. Víno si dám rád i při skládání textů a sem tam si dopřeju i jointa. Je to pro mě přirozený způsob relaxace. Když všichni usnou, udělám si chvilku sám pro sebe. Víc než na mejdanech se teď ale ničím při sportu.
