Yellow Sisters
Síla křídel, sárí ve větru a hudba pro květiny

Pohledy na hudební tajuplnost i zákoutí toho, kam až lze při objevování zajít, se pochopitelně mohou lišit. Dokonalost v tom nehraje roli, spíš odvaha vyzkoušet nevyzkoušené a schopnost nabídnout to tak, aby to nevyznělo jen jako předem vymyšlený marketingový plán. Pojmy jako "upřímnost" nebo "uvěřitelnost" ovšem balancují na hraně nože a jsou stroze subjektivní.

Yellow Sisters: Tubab Woman (Indies Scope)
http://www.myspace.com/yellowsistersmusic

Pražské dívčí vokální kvarteto Yellow Sisters v sobě skrývá řadu rozporů. Počínaje přihlašováním se k alternativní hudbě a jazzu, ačkoliv vnější pozorovatelé a posluchači je obvykle řadí především k world music, přes odlišnou podobu nahrávek a koncertních vystoupení, až po skromnou image, kolidující s rozmáchlými, často patetickými a mimo realitu se pohybujícími texty plnými velkých slov, klišé a póz. Nebo snad lyriku typu "Pramen jsi mojí lásky a síla mých křídel tě zná / vrátíš se do ticha prázdný, já vím, že rád touláš se sám/ zapálím v jeskyni svíce, když cítím tě, nemůžu spát/ a když spím, probouzím se a na tebe ve všem chci dát..." může někdo brát vážně?

Přitom jak ukazuje jejich druhé album, samotný základ, tedy čtyři ladící a sezpívané hlasy, mají v sobě neskutečný potenciál, sílu, která dokáže uhranout i okouzlit. Jejich novinka se nebojí opouštět zavedená teritoria a z výchozí world music pozice vyrážet k soulu i r'n'b, ale jako by jí už nezbývala energie na skutečná hudební dobrodružství. Spoléhá se na to, že hlasy samy "utáhnou" vše, a jen naplňuje to, se od ní očekává. Řada hostů - mj. vokální ekvilibrista a perkusista Ephraim Goldin z Hypnotixu, fenomenální hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal nebo zpěvačka Tonya Graves - dodává celku milé zpestření, rozbourává monotónnost pouhého zpěvu á capella, ale nemůže změnit podstatu.

Poslech alba ze všeho nejvíc připomíná návštěvu některého z mnoha ethno shopů. Orientální idylka okouzluje Středoevropana vůní dalekých krajů a dává na chvíli zapomenout, že realita indické či nepálské vesnice je trochu jiná. Hudba Yellow Sisters je jako indiánští bojovníci z knih Karla Maye: je příjemné podlehnout kouzlu jejich dobrodružných příběhů, ale také není těžké uvědomit si jejich umělost a naivitu. Je jasné, že mnozí tenhle výlet za exotikou rádi a ochotně podstoupí, ale je mi líto, já tuhle hru hrát nechci.

David Fikrle: Možnosti stonků (vl. náklad)
http://www.nyna.cz/

Hudba může vznikat k nejrůznějším příležitostem. David Fikrle, jinak baskytarista kapel Tony Ducháček & Garage a Moštárna (a kdysi i OTK) ji složil k výstavě květin. A nejen složil, ale i sám zahrál a nahrál - krom něj se už na nahrávce podílel jen smyčcový kvartet Sysifos. Oč bizarněji vyhlíží důvod vzniku kolekce, která se nakonec objevila na CD a lze ji i zdarma stáhnout z webu, o to zajímavější je obsah.

Ač je autor sám basista, album je převážně elektronické, dominantní jsou tu klávesové plochy, připomínající Tangerine Dream. Instrumentální, minimalisticky vystavěné nálady se postupně rozbalují a nejsou daleké hudbě k filmu; stejně dobře jako k výstavě by nejspíš působily i jako doprovod například dokumentu o podmořském životě. Kompozice jsou to dotažené - ani na chvíli nepůsobí jako amatérská počítačová hudební koláž a prozrazují autorovo přirozené muzikantství i pečlivý přístup.

Ačkoliv nahrávka vznikla ke konkrétnímu účelu, rozmáchlý zvuk i melodicky nápadité plochy, provokující k bohaté imaginaci, nabízejí možnost poslouchat ji zcela samostatně, jako relaxační kulisu. Mnohé tracky, pojmenované většinou podle rostlinné říše mají i skrytý hitový potenciál, vemlouvavě se nabízejí, vtahují a omotávají posluchače jak pavouk pavučinou. Takové Listy fungují už na první signální.

Netřeba si dělat iluze, že by si téhle nahrávky všimlo větší množství lidí. Rozsáhlé kompozice (nejkratší track má čtyři a čtvrt minuty, závěrečná skladba pak čtvrt hodiny) však mají daleko do pouhého muzaku a pozornost jim věnovanou bohatě vrátí. Pro hledače něčeho neoposlouchaného ideální tip.