Rozhovor TÝDNE
Tomáš Klus: Vím, kde čas ubíhá pomaleji

"Nic není zadarmo, ani šťastná láska, všechno je výsledkem práce," myslí si písničkář Tomáš Klus. Pro svou ženu napsal duet, odložil boty, přestal pít alkohol a nové album pojmenoval SpOlu. Prý podle jediného východiska ze všech konfliktních situací našeho života.

Proč vystupujete bos?

Je mi to příjemné. Boty člověka svazují. Jsem senzitivní, cítím, že skrze chodidla proudí energie.

Ale nevzdal jste se bot úplně...

Po městě chodím v botách, v momentě, kdy se dostanu do přírody, boty odkládám. Bosý chodím také v koncertních sálech, protože se snažím co nejvíc splynout s daným prostorem.

Co bylo podnětem k tomu, abyste boty odložil?

Myslím, že mě inspirovala Indie - někdy před šesti lety. Je fakt, že jak chodím po svých v lese a po kamenech, má to velice blahodárný vliv na mou páteř. Na chodidlech je spousta akupresurních bodů - na něco šlápnete a udělá vám to dobře. Ve městě mě ale občas někdo potká a diví se: "Vy máte boty?" Ano, mám, ve městě je lidská noha velice nešťastná, protože byla stvořena proto, aby chodila po přírodním terénu. Tak vznikla bota.

Připravujete nové album SpOlu. Podle čeho jste ho pojmenoval?

Věřím, že je to jediné možné východisko ve všech záležitostech, které nás tíží, jsou nám všem společné a jenom společně je můžeme vyřešit. Deska klade poměrně dost otázek a já se těším, že až v září vyjde, nebudu muset vůbec mluvit, protože jsem v ní vše řekl. Pojmenoval jsem, co mě trápí, těší, naznačil jsem i cestu, jak si myslím, že jde vyjít. Prostě vyjít spolu. Ze všech pólů. Deska je žánrově pestrá, což je trochu cíl, protože já nesnáším žánrování a škatulkování. Najdete tam hardcore i čistej folk.

Hotový je zatím jen singl Tichá voda. O čem je?
"Až tichá voda promluví a prolomí hráz netečnou, zamíří do moří..." Tichou vodou myslím lidi, kteří mají strach promluvit, protože mají pocit, že nemají co říci, že jsou nezajímaví. My jsme teď ve fázi netečnosti, čekáme, až za nás někdo všechno vyřeší. Jenže pouze my sami jsme hybateli věcí na tomto světě. Až promluvíme, prolomíme obrovskou hráz netečnosti a zamíříme do moří. Všichni jsme součástí jednoho moře, třeme se o jedno dno, vlny jsou různě veliké, ale pořád jsme to my.