Hudební bilance
TÝDEN.CZ: Deset zahraničních alb roku 2014

Bilancování ke konci roku rozhodně patří a hudební redaktor TÝDNE Antonín Kocábek předkládá desítku zahraničních hudebních alb, která bylo letos škoda neslyšet. 

1. St.Vincent: St. Vincent

Album, které v duchu současnosti maže žánry, míchá synth-popové melodie, rockové kytary, písničkářství i teatrální balady. Zpěvačka tu zároveň předvádí i excelentní muzikantství, u kterého invence vítězí nad rychlostí prstů. Originální, vkusná a rozmanitá porce, charakteristická tím, že napoprvé odhalí jen opravdu malou část svých překvapení. Nenápadná síla.

2. Leonard Cohen: Popular Problems

Mít takovou formu v osmdesáti je důvod k závisti nebo k obdivu. Snad proto se tahle poetická záležitost objevovala i v hitparádách a nadšení z ní byli i ti, kteří by mohli být vnuky tohoto charismatického Kanaďana. Album vhodné stejně tak dobře na dlouhé zimní večery, jako společník do auta či přehrávače na letní cesty.

3. The War On Drugs: Lost In The Dream

Pokud máte pocit bezvýchodnosti a bezradnosti, kdy vás všichni štvou, pusťte si tohle album. Vynikající a silné melodie, magická zasněnost a hlavně nevnucující se pozitivismus, zabírají jak dlouho hledaný lék. Chytré, přitažlivé a chytlavé - a navíc plné nenápadných, ale o to víc propracovaných aranží.

4. Swans: To Be Kind

Temná syrovost a občas i surovost, která rozhodně není pro každého. Málokterá kapela po comebacku překoná léta, kdy se proslavila, Swans se to podařilo. Spojení nespojitelného, nečekaní hosté, inspirace historií a třeba Trierovým filmem Melancholia. Plus geniální kompozice a skvělé gradace. To Be Kind je dvouhodinový divoký rituál pro všechny, kteří se nebojí projít hlukovou očistou.

5. Einstürzende Neubauten: Lament

Ještě snad nikdy v historii se neobjevila deska, která by tak naléhavě zpracovávala zvolené téma a dokázala, že idea může být důležitější než sama nahrávka. Lament má přesahy k divadlu i performanci a černou skvrnu v dějinách, zvanou První světová válka, reflektuje s mrazivostí, bez sentimentálních omluv a s poukázáním vlivu na současnost. Pestré hudební prostředky míchají kovový hřmot, zvuky smyčců i až šansonově pasáže. Album povýšené na komplexní zážitek.

6. Beck: Morning Phase

Známý experimentátor a producentský kutil se tentokrát nesnažil přijít s něčím revolučním, oprostil se od všeho očekávaného a vsadil na schopnost posluchače vnímat emoce. I proto má album nadšené opěvovatele i rezolutní odmítače, zoufale se dožadující honby za trendy. Beck na ně okázale kašle a nabízí niternou melancholii a "nemoderní" téma mezilidských vztahů. Zdánlivá písničkářská obyčejnost v sobě skrývá nečekanou sílu.

7. Damon Albarn: Everyday Robots

Ty nabubřelejší z recenzí psaly o "zenovém zklidnění". Ve skutečnosti je sólový debut dlouholetého zpěváka Blur a člena Gorilazz sice posmutnělý, ale jinak představuje naprosto logické pokračování dráhy majitele nadprůměrného talentu a dokazuje, jak zajímavě se dá experimentovat i v popu. Nepopírá minulost, dokáže se kontrolovat v samoúčelnosti, jemně naznačuje budoucnost. Delikátní, jemná a krásná deska.

8. Jack White: Lazaretto

Hyperaktivní zpěvák a (nejen) kytarista dal odpověď všem náfukům, posílajícím rockovou hudbu do důchodu. Nahrávka doslova napěchovaná energií, divoká a občas i vybuchující dává zapomenout na skvělé White Stripes. Odkazuje k Led Zeppelin i starým bluesmanům, ale zároveň dokáže skladbám vdechnout ryzí současnost a nebrání se ničemu. Tahle deska je jako malý kluk, který se najednou objeví na obzoru, bleskurychle přiběhne, praští vás do nosu a zase zmizí.

9. Sharon Van Etten: Are We There

Křehká, procítěná a až osudově znějící nahrávka americké písničkářky nabízí posmutnělost, která má v sobě neobvyklou porci naděje. Emotivní a plná romantiky, úspěšně obratem v silných textech "shazované" konfrontací s realitou. Písně o zranitelnosti i intimitě, písně, které dodávají energii i vůli žít navzdory pocitu, že nic není tak jak má být.

10. Lana Del Rey: Ultraviolence

Album, které zosobňuje slovní spojení "guilty pleasure", ale zároveň je pro všechny, kterým je jedno, zda hudba pochází z undergroundu nebo z nejvyšších pater popu. Uhrančivá podoba popkulturního záseku, který nabízí trochu víc než jen nahotu v klipu, střídání módních kreací a nebo naopak ufňukané deprese v koutě rádobyalternativních umělců. A neodolatelně medový hlas je už jen výhrou v loterii.

A jak to vidí zahraniční tisk:

Q Magazine:

1. The War On Drugs: Lost In The Dream
2. Alt-J: This Is All Yours
3. Damon Albarn: Everyday Robots
4. Manic Street Preachers: Futurology
5. Beck Morning Phase

NME:

1. St.Vincent: St.Vincent
2. Mac DeMarco: Salad Days
3. The War On Drugs: Lost In The Dream
4. Aphex Twin: Syro
5. Caribou: Our Love

Rolling Stone:

1. U2: Songs Of Innocence
2. Bruce Springsteen: High Hopes
3. The Black Keys: Turn Blue
4. St.Vincent: St.Vincent
5. Miranda Lambert: Platinum

Spin:

1. The War On Drugs: Lost In The Dream
2. Parquet Cours: Sunbathing Animal
3. Run The Jewels: Run The Jewels 2
4. Jenny Lewis: The Voyager
5. Caribou: Our Love

Pitchfork:

1. Run The Jewels: Run The Jewels 2
2. FKA Twigs: Lp 1
3. The War On Drugs: Lost In The Dream
4. Aphex Twin: Syro
5. Grouper: Ruins

Uncut:

1. The War On Drugs: Lost In The Dream
2. Leonard Cohen: Popular Problems
3. Aphex Twin: Syro
4. FKA Twigs: Lp 1
5. Sharon Van Etten: Are We There

Mojo:

1. Beck: Morning Phase
2. The War On Drugs: Lost In The Dream
3. Sleaford Mods: Divide And Exit
4. Jack White: Lazaretto
5. St.Vincent: St.Vincent