Varhaník a skladatel Ondřej Pivec (*1984) bezesporu patří k nejzajímavějším a nejagilnějším postavám nové české jazzové generace. Pravidelně se vrací na „newyorskou školu": jak školu hudební díky lekcím u Sama Yahela či Pata Bianchiho a hraní po jazzových klubech, tak „školu života". Vystupoval ve Španělsku, Francii, Finsku, Rakousku, Rumunsku, Turecku i Číně. Přitom nezanedbává ani Česko a svoji kapelu Organic Quartet.
Prý sis přivezl z Ameriky další desku, je to tak?
Ano, ale ne svoji. Tentokrát jsem byl v New Yorku se svojí přítelkyní, zpěvačkou Alžbětou Pažoutovou alias Betty Lee, a natočili jsme její album, které by mělo brzy vyjít u firmy Cube-Metier. Stejně jako na mojí desce Overseason s námi natáčel kytarista Jake Langley a nově Ross Pederson, strašně příjemný chlapík a výborný bubeník, se kterým jsme si hned padli do noty.
Začátkem příštího roku vydáš i DVD se záznamem letního koncertu v divadle DISK. DVD je v našem jazzu věc stále dost neobvyklá. Šlo o tvůj nápad, nebo o nápad vydavatele?
Udělat DVD napadlo sponzora. To, že natočíme koncert s americkým saxofonistou Joelem Frahmem a s bigbandem, už byla moje iniciativa. Jsem hodně zvědavý, jak to vyjde. Bigband a hammondy, to už se dnes moc nedělá. 
Kdo dělal aranžmá pro bigband? A co na DVD vlastně bude?
Bigband aranžoval Honza Jirucha, šéf Bucinatores Orchestra. Bigband je složen ze členů Bucinatores a dalších muzikantů, dohromady hraje sedmnáct lidí. S bigbandem jsme provedli tři skladby, dvě jsem složil já, jednu Honza Jirucha. Další skladby jsme natočili jednak v sextetu s dechy a jednak v základním obsazení Organic Quartetu.
Je pro tebe snazší obživa v New Yorku, nebo tady?
To nejde jednoznačně říct. Tady mám víc práce, ale v New Yorku je pro člověka obživa snazší, pokud je pracovitý. Což u nás bohužel platit nemusí. Mám pocit, že se v Česku spousta lidí může udřít a nic z toho. Což se myslím v New Yorku příliš neděje.
Kdyby se ti dařilo prosadit se v Americe, vracel by ses do Evropy?
To v téhle chvíli nejsem schopen posoudit. V Americe je spousta věcí, které mi nevyhovují. Zrovna New York je hodně „intenzivní" místo pro život. Ale zároveň je hodně intenzivní i co se týče muziky, což mi naopak vyhovuje velmi. Za relativně krátkou dobu se tam můžu strašně moc naučit. Osobní důvody usazovat se v New Yorku nemám, ale nemám ani důvod se tam nevracet.
ČTĚTE TAKÉ: Houslista Pavel Šporcl vyráží na podzimní turné
Dá se zjednodušeně říct, co tě New York naučil?
Těžko se to popisuje. Ale New York určitě změnil můj celkový přístup k muzice. Naučil jsem se spoustu věcí ohledně techniky hraní díky lekcím, které jsem měl jednou týdně, ale nejvíc jsem se naučil jenom tím, že jsem si mohl zahrát v jazzových klubech s výbornými muzikanty. Zahrát si a pak třeba popovídat na baru s lidmi, které tady považuji za svoje idoly. V New Yorku se vyhrajete, protože musíte obstát v podmínkách „na nejvyšší úrovni". Což například znamená, že většina muzikantů tam umí úplně všechny standardy, na jaké si vzpomenete. Musíte se dokázat přizpůsobit.
Bez zahraniční zkušenosti bys hrál jinak?
Určitě. Cesta ven změní každého a věřím, že v drtivé většině k lepšímu. Nejen v té profesní, ale ve všech sférách života. Právě muzika je hodně provázaná s tím, jaký člověk je. Je skoro jedno, kam jede, ale je důležité, že na život, na hudbu získá pohled z jiné perspektivy než z našeho relativně malého českého prostoru. Zdá se mi, že tohle pozoruji na každém, kdo žil nějakou dobou mimo naši republiku, která je navíc, podle mne, velmi specifická svojí uzavřeností a jednostranným vnímáním světa.
Právě „otevřený svět" je hlavní výhodou dnešní jazzové generace, souhlasíš?Určitě! V Česku hrála spousta výborných muzikantů, ale neměli to jednoduché. Pokud neemigrovali, do otevřeného světa se dostali ne úplně mladí jako třeba my. Svůj nejproduktivnější věk prožili v době, která nebyla pravdivá. A dovedu si představit, že pokud se v té době někomu podařilo vyjet „na západ", nechtěl vracet. I když ani dnes u nás není vše ideální, máme úplně jiné možnosti a ohromné štěstí na dobu.
ČTĚTE TAKÉ: Goran Bregovič rozpoutá veselici v balkánském stylu
Když na delší dobu odjíždíš do USA, trpí zdejší kariéra?
Nejsem si jistý, jestli to takhle lze říct. „Jazzová kariéra" je dost nadnesený pojem (smích). Na jedné straně asi trochu trpí, ale na straně druhé lidi, kteří naši muziku znají, nezapomenou tak rychle a přijdou se na koncerty zase podívat. Také se cítím dost mladý na to, abych budoval kariéru. Spíš se chci ještě učit, hledat svůj způsob vyjádření, který by nebyl plagiátorský, ale můj vlastní.
Při našem předchozím rozhovoru jsi říkal, že se situace v jazzu u nás zlepšuje. Myslíš si to stále?
Ano, myslím, že to zlepšování pokračuje. Za nový velký pokrok považuji, že některé jazzové kluby přestávají být orientovány na turisty. Turisté do Prahy přestávají jezdit, pořadatelům přestávají takové kluby fungovat. Ti pouze na zisk orientovaní pořadatelé nechápou, proč tomu tak je a nedokáží s tím naložit...
Ono těžko nalákat třeba studenta na jazz do klubu, kde stojí sodovka stovku...
To jo. Ale v Praze vnikl třeba klub Jazz Dock, který vůbec není orientován na turisty, ale na naše posluchače a já jsem zatím nezažil, že by tam bylo na koncertě prázdno. Posluchači vnímají muziku, vědí, co se děje. To je přesně ta správná cesta.
Vždy to záleží na majiteli klubu. Což je jasně vidět právě ve Státech. Tam je normální, že když někdo provozuje jazzový klub, dělá to proto, že jazz miluje a rozumí mu. Moc na tom nevyrejžuje a kdyby chtěl vydělávat, bude dělat něco jiného. Umí se postarat o muzikanty i o posluchače, chápe, že hudební klub je primárně o hudbě a bez muzikantů to jaksi nejde. Když se k nim bude chovat jako ke kusu hadru, ti lepší mu časem odejdou a zůstanou jen ti, kteří si buď vydělávají přes den jinde a tím pádem necvičí, anebo ti, kteří si jinde nezahrajou. U nás, tedy hlavně v Praze, je celá škála přístupů majitelů, od toho nejhoršího, po ten nejlepší. Nikdo to nemá lehké, to je jasné. Nájmy a náklady na provoz jsou vysoké všude a je třeba šetřit. Ale má to své hranice, které musí podle mne chápat obě strany.
Ondřej Pivec vystoupí v rámci festivalu Struny podzimu. Krom jeho kapely Organic Quartet ho podobně jako při natáčení DVD doprovodí i Bucinatores Orchestra. Vystoupení proběhne 15. října od 19:30 hodin v pražském klubu LaFabrica.
Foto: www.ondrejpivec.com
