Domácí hudební tipy
Východisko z krize a emoce městských kovbojů

Hudba, vznikající mimo velkoměstské aglomerace, je pro tvůrce v nich působící, důležitou odezvou, zrcadlem i stimulem. Což neznamená, že nelehké podmínky, které z principu ke vzniku má, nemohou i jejich autory inspirovat a vyvolat výjimečnost a přinést nahrávku, která může být naopak lokálním kolegům příkladem. Toho, jak je malomyslnost zbytečná a jak lze dnes tvořit bez komplexů.

Houpací koně: Everest (Yannick South)  
https://soundcloud.com/yannick-south-record/sets/houpaci-kone-everest/

Před pár lety nahráli Houpací koně písničku Lokální kapely. Analogie byla jasná. Neznělo to vůbec ukřivděně nebo zakomplexovaně - spíš smířeně. Ne poraženecky, ale jako jasné uvědomění si své pozice  i nutnosti cesty. Možná i to přispělo nejen k určité vyrovnanosti, ale i vnitřní síle, která tuhle severočeskou partu dnes charakterizuje. Ta, ačkoli není součástí nějaké "scény", a nepopulárně vystupuje jen sama za sebe, se ve vší nenápadnosti vypracovala a "vyrostla" mezi to ne snad nejoriginálnější, ale v mnohém nejpřesvědčivější, co na tuzemské scéně vůbec lze nalézt.

Důkazem je aktuální album. Nabízí nejen jasný názor, ale hlavně výpověď, působivé sdělení, kterému není problém uvěřit. Otiskuje znovu atmosféru Ústí nad Labem, která je pro tvorbu kapely výchozím bodem, ale mnohem zásadnější je věta jednoho z textů: "Všechno bude jinak, než chceš." Silněji než dříve se tu přidává zkušenost těch, kteří už za sebou mají všechny krize i ponaučení středního věku a pomalu, ale jistě se blíží vstupu do závěrečné třetiny svého žití. "Půlka nad čtyřicet, půlka pod padesát," konstatuje se v úvodní skladbě. Nejvyšší hora na Zemi, vetknutá do názvu, se nabízí jako symbol toho, že se vždy dá lézt někam, kam se zdá, že už to nejde.

Šesté řadové album spojuje jednotící linie, jeden pocit. Ne, nejde tu o jakési koncepční album, i když záměr je jasný. Ještě více než dříve melancholickou kulisu nabourává jasně zřetelná naděje. A jen tak mimochodem, jako bonus, představuje album porci energie - jako by ji při nahrávání kapela stlačila do zásoby, a každému posluchači se pak část z ní uvolnila. Ještě hůře je popsatelná podivuhodná magická atmosféra, která nahrávku provází. Těžko definovatelný  všudypřítomný pocit, že zde nic není jen na oko, ale zároveň, že všechna ta vážnost nepředstavuje ztrátu nadhledu, protože ruku v ruce ji doprovázejí emoce, něžnost i až odzbrojující otevřenost, s jakou frontman Jiří Imlauf odhaluje své nejistoty i chuť se tomu všemu postavit.

Silou nové desky je ovšem nejen syrovost a nadčasovost, ale i neskutečně propracovaná produkce bývalého člena kapely Jana Brambůrka, který se ujal povinností zvukaře i producenta. A to s vyloženým perfekcionismem. Album má tak plný, energický a barevný zvuk, a nabízí desítky silných momentů i nápaditých detailů, které z něj dělají událost. Míst, jako je úvod skladby Deckard, kde se do naléhavého zpěvu a tajuplného zvuku kláves s odstupem přidají až smrtící údery bicích, které se vzpírají nabízející se první době, se nemůžu nabažit ani opakovaně. A za nápady, jako je nechat gospel Neber zazpívat neškoleným sborem, by se měly dávat nějaké speciální ceny.

Ta zpívaná poezie má v sobě kouzlo romantiky i osudovosti. Ale také hořkosti těch, kteří mají za sebou zkušenost rozpadlých vztahů a poznali ztrátu zdánlivě jistého zázemí. Finále s titulní písní působí jako katarze, ale i jako první krok toho, co je před námi. Houpací koně to nevzdávají. Bývali širší posluchačskou obcí ignorovanou kultovní kapelou pro věrné a zasvěcené. Těžko říci, zda jim Everest pomůže tenhle stav změnit a překonat. Ale energii, přesah i sílu nadčasovosti na to rozhodně má.

Nylon Jail: My Heart Soars Like A Hawk  (Indies Scope) 
http://bandzone.cz/nylonjail

Olomoučtí Nylon Jail o sobě říkají, že hrají "progressive country". Ta zdánlivě úsměvná škatulka ovšem nejenže vůbec není nevýstižná, ale hlavně charakterizuje základní rys kapely: nechuť se svazovat konvencemi, která hudba je ta správná či moderní, a která ta pokleslá. Propojují i zdánlivě vzdálené hudební polohy naprosto přirozeně, ale i zábavně nápaditě. A ačkoli koncertně jim přesvědčivost ještě chybí, debutové album svou suverénností i tím, jak prvotní nápad uvádí do praxe, místy až udivuje. Sympatický je i fakt, že se kapele spolu se zvukařem a producentem Ondřejem Ježkem podařilo vymést byť jen náznaky studiové sterility a udržet ve skladbách potřebnou "špinavost" i puls života.

Country motivy, prvky nezávislého rocku i drobné ornamenty elektronických samplů dávají dohromady poměrně sympatickou směs. Plnou až hypnotických a rozvláčných melodií. Romantickou, jak jen "písně lesů a nekonečných prérií" mohou být, ale i medovou vláčností neméně vzdálenou od downtempové zasněnosti. A trocha rozvazbené agresivity, která oba póly občas naruší ostrým zářezem, je právě tak akorát, aby posluchač nestačil být ukolébán nebo dokonce znuděn předchozí idylkou. Jako by se na jednom místě potkali Johnny Cash a francouzští Air a občas jim do toho vstoupil Thurston Moore.

Víc než promyšlenost z nahrávky dýchá kouzlo náhody, které byla dána naprostá volnost přicházet a odcházet. Což s celým konceptem svobodomyslnosti mile konvenuje. Občas to sice zároveň znamená nebezpečnou podobnost zahraničním oblíbencům - Indian Summer nemůže nepřipomenout třeba Tindersticks, Turtle Soup zas křehké výjimky Einstürzende Neubauten - ale v té intenzivní porci emocí, o kterou se kapela s posluchači dělí, se podobná nepůvodnost nejeví jako problém. Tím je spíš zbytečná hra na světovost prostřednictvím použití angličtiny nejen v textech, ale i na veškeré popisky v bookletu.

Debut, nabízející cestu z nylonového vězení přecivilizované a globalizací protkané  společnosti, je zatím jen spíš jen náznakem potenciálu kapely bez potřebných zkušeností. Navíc občas s pachutí chtěné ambicióznosti. To vše by ale nemělo překrýt fakt, že je tu další jméno, které netrpí lokální upachtěností a rozhodně má v sobě sílu nalézt svou vlastní cestu.

Nejen vyzrálým a sytým hlasem frontmana pak nechají Nylon Jail vzpomenout na brněnské Swordfishtrombones, kteří před časem dobrovolně a v dobré formě vyklidili pole. A podle debutového alba se zdá, že by to uprázdněné bílé místo mohlo být brzy vcelku přirozeně zaplněno.