Berlold Brecht, od jehož narození uplynulo 120 let, byl jedním z nejvýznamnějších a současně nejrozporuplněji vnímaných spisovatelů a dramatiků 20. století. Svým "epickým divadlem" nutil diváky k přemýšlení a jeho díla jako Svatá Johanka z jatek, Matka Kuráž a její děti, Život Galileiho či Žebrácká (Třígrošová) opera patří ke zlatému fondu moderního dramatu.
Brecht se narodil do zámožné augsburské obchodnické rodiny. Z gymnázia jej málem vyhodili, když si střílel z válečného patosu, kterému v té době podlehli i velikáni jako Thomas Mann. Studiím filozofie v Mnichově moc nedal, po půl roce přešel na medicínu, která jej zachránila od bojů na frontě a zajistila mu nedobrovolné zaměstnání v lazaretu pro duševně choré. Protestu proti válce věnoval své první významné básně a dramatické pokusy. Začátkem 20. let přesídlil do Berlína, kde za spolupráce s věhlasným Erwinem Piscatorem vyvinul svou vlastní koncepci experimentálního dramatu.
Po vzestupu Adolfa Hitlera se levičácký kverulant Brecht, jehož životní partnerka a múza Helene Weigelová byla Židovka, musel uchýlit do exilu. Žil nejprve v Praze, pak ve Vídni, Curychu, Paříži a Dánsku. Tehdy se začal intenzivně věnovat i próze. Z "kočovných" let tak pochází většina jeho krátkých vypointovaných historek o panu Keunerovi, aforismů i úspěšný Třígrošový román.
V roce 1941 dospěl Brecht přes Finsko a Rusko do USA, kde ale o politicky angažovaného Němce nebyl valný zájem. Poslední etapou jeho života se stal východní Berlín, kde získal vlastní divadlo Berliner Ensamble a kde v roce 1956 zemřel na infarkt.
