Kniha exteroristy
Bývalý radikál al-Kajdy a agent CIA zveřejnil své zážitky

Konverze k islámu ho dovedla až mezi teroristy. Později Dán Morten Storm víru opustil a stal se dvojitým agentem. Kniha Agent Storm: Můj život v al-Kajdě a CIA nyní vychází i česky.

Na rukou má vikinské tetování, ale jinak působí spíše dobromyslně. Svůj příběh, v němž popisuje nejprve proměnu v radikálního bojovníka a pozdější prozření a spolupráci s dánskou, britskou i americkou tajnou službou, se po patnácti letech rozhodl zveřejnit. Nejprve v novinách a pak spolu s Paulem Cruickshankem, odborníkem na terorismus stanice CNN, a Timem Listerem, reportérem a specialistou na Blízký východ, napsali knihu, která je trochu jako neuvěřitelný akční film. V souvislosti s českým vydáním navštívil Morten Storm i Prahu.

Máte za sebou poměrně dobrodružnou minulost. Vrací se vám ve snech?

Nejen ve snech. Občas se mi o tom "zdá" i v bdělém stavu.

Jak se z běžného muslima stane extremista a přítel jednoho z hledaných teroristů?

Islám, i bez dalších interpretací, je ve své podstatě násilný. Ale je mnoho těch, kteří jen praktikují víru a nemají žádnou nenávist k jiným náboženstvím. Ovšem fundamentalistické pojetí je velmi agresivní, a to především vůči všem nemuslimům. Já jsem zpočátku nebyl fundamentalista, hledal jsem jen východisko ze své sociální situace. Ale pak jsem odešel z Dánska studovat víru do Jemenu a tam jsem se utvrzoval v salafistickém výkladu. To je ten nejradikálnější. Se vší nenávistí vůči všemu nemuslimskému.

Je důvod ke strachu z islámu i v zemích, jako je Česká republika, kde je komunita vyznavačů nepočetná?

Ne. Dokud jde o duchovní stránku, nebezpečí nehrozí. Problém nastává ve chvíli, kdy začne docházet k politizaci. V případě malé komunity by hrozit neměla. Třeba ve Švédsku, Anglii či Francii už jen sám počet vede k uplatňování autority a radikálním požadavkům. A druhá strana pro islám nikdy není rovnocenná, vždy jen podřízená.

Je vůči tomu nějaká obrana?

Statistiky porodnosti jsou jasné. Myslím, že nás čekají těžké časy. Politika zemí Blízkého východu nebo zemí, jako je Afghánistán, je k přesunu do západní Evropy bezprostředním impulsem.

Proč jste se rozhodl zveřejnit své zážitky?

Začal jsem mít pocit, že můj život je v ohrožení. Usoudil jsem, že být neznámou osobou, o které nikdo neví, je mnohem nebezpečnější. Že když budu v kontaktu s novináři, nemohu zmizet tak, aby si toho nikdo nevšiml. Západní rozvědky nejsou tak nebezpečné jako ty východní, ale přesto si o jejich metodách netřeba dělat iluze. 

Lze vůbec spolupráci s tajnou službou bez následků ukončit?

Je to pochopitelně těžké a nebezpečné rozhodnutí. Ale zároveň jsem měl známého, který také pracoval pro tajnou službu a nenašel k tomu sílu, a když pak v Sýrii při plnění mise zahynul, pro veřejnost zůstal teroristou. Nikdo už se nedozvěděl, že vlastně bojoval proti. Ani jeho rodina neměla tušení.

Při psaní se jistě leccos prozradilo. Podepisoval jste jako agent nějaký slib mlčenlivosti či závazek utajení?

Nikdy. To je základní rozdíl mezi mnou a třeba Edwardem Snowdenem. Já jsem jako oficiální zaměstnanec tajné služby nikdy neexistoval. V tom je právě to nebezpečí: kdykoli se mohou takových agentů zbavit a říci: "Nikoho takového neznáme, nemáme s ním nic společného."

Jaké byly první reakce na knihu?

No, CIA a dánské rozvědce PET se moc nelíbila (smích). Ale jinak byla její úspěšnost až nečekaná. Už byla přeložena do čtrnácti jazyků.

Přišly ze strany islamistů nějaké výhrůžky?

Jistě. Ale ne konkrétně kvůli té knize, ale už ve chvíli prvního zveřejnění. Evidentně jim začalo docházet, že některé věci nebyly náhoda, a začalo jim to do sebe zapadat.

Prý podle knihy vznikne film.

Je v přípravě. Už jsem se setkal s režisérem Paulem Greengrassem. Budu se na snímku podílet jako konzultant.

Neuvažoval jste o napsání další knihy?

Ne. Neudělal jsem to kvůli slávě. Vlastně ten svůj příběh nenávidím. Spíše bych rád pomohl v dalším boji proti militantním islamistům. Když neznáte nepřítele, nemůžete ho porazit. A já ho znám.