Nakladatelství Meander dalo k lepšímu dvojku Alanovy války, kterou podle vzpomínek Alana Ingrama Copea nakreslil Emmanuel Giubert. Osm let po francouzském originálu se k českým čtenářům dostává další díl autobiograficky laděných memoárů amerického pěšáka, který v osmnácti poslechl volání „strýčka Sama" a nastoupil na odhodlanou cestu do Evropy, aby si to tam rozdal s Hitlerem.
Druhý díl se týká osvobozování Francie, Německa a, což je pro domácí čtenáře zvlášť atraktivní, České republiky, kde hlavní „antihrdina" stráví asi nejvíc času. Civilní popis banalit všednodennosti bez jediného výstřelu, ostře kontrastuje s tolik proklamovaným osobním hrdinstvím a brilantní taktikou oficiálních publikací. Zahrnuje naopak takové veleudálosti jako je udělení purpurového srdce za rozespalý pád ze žebříku nebo nepříjemné „zranění" způsobené bodnutím německého komára do penisu při vykonávání potřeby.
Jak se ukáže největším nepřítelem jsou Alanovi především vlastní kolegové, ať už je to Louis, jenž ho chce znásilnit, nebo rotný (staff sergeant) Kubacek, který pro změnu k překvapení všech začne v Plzni na náměstí řečnit v "českoslovenštině", načež se ožere a ohrožuje své spolubojovníky nožem. Válka je v Alanově vzpomínání nepřetržitý, trochu posmutnělý sled absurdních situací, které občas někoho stojí život, ale také - a to především, okouzlující výlet vískami jako vystřiženými z učebnice dějepisu, "které v Americe nemáme".
ČTĚTE TAKÉ: Vyšel klíčový komiks Káji Saudka. Po čtyřiceti letech
Alanova válka představuje fascinující podívanou, ukazuje jednu z mála vnímaných podob světového konfliktu, který nadlouho zamíchal kartami mezinárodní politiky. V tom trochu připomíná slavnou Ryanovu knihu jak jsem vyhrál válku. Jestli jsou příběhy poručíka Goodbodyho především až kabaretně komické, tady je válka vlastně téměř idylická, nebýt občasných vpádů reality, které nemají se sentimentálními setkáními, jež Alana na jeho cestě provázejí nic společného. Ano, tu uhrančivou šestnáctiletou cikánečku, která se ho někde v západních Čechách pokusila svést, už nikdy neviděl, ale proti osudům jiných - méně šťastných obětí je to jen bebíčko.
Co se týká české reality, je autentická a to jak v těch několika poměrně konkrétních kresbách českých měst Emmanuela Guiberta, tak v podivné směsi melancholie a absurdity, která už po staletí vytváří této zemi auru. Popis „vítězného" stažení se Američanů z Prahy je jen další její názornou ukázkou, která stojí za to. Už proto se vyplatí Guibertův komiks otevřít.
Foto: Meander
