Drsný magický realismus
Knihy čínského nobelisty vyjdou napřesrok česky
11.10.2012 17:21
Drsné texty čínského spisovatele Mo Jena, který se právě stal držitelem Nobelovy ceny za literaturu, si budou moci brzy přečíst i čeští čtenáři. Na příští rok se plánuje vydání knihy jeho povídek i románu Krev a mlíko, který na příběhu malého chlapce seznamuje čtenáře také s historickým kontextem Číny téměř celého 20. století.
"Je to pravděpodobně nejpřekládanější čínský autor současnosti. Krev a mlíko je bestsellerem, je však velmi drsným, surovým vyprávěním, jako většina jeho textů," řekl Denis Molčanov, který Mo Jenovy knihy do češtiny překládá.
Knihu povídek vydá pod názvem Když prosem kosa projede nakladatelství Dauphin. "Zajímala nás ta linie čínské literatury, která není ani disidentská, ani provládní. Důležitou zárukou také pro mě byl překladatel, který mi titul doporučil," řekl nakladatel Daniel Podhradský. Na románu Krev a mlíko Molčanov ještě pracuje.
Román, který by v přesném překladu měl název Velké boky, mocné poprsí, vypráví příběh chlapce, jenž se počátkem 20. století narodil na čínském venkově do rodiny, kde už bylo sedm dcer; jeho bezprostřední okolí pak zaplňují zmíněné tělesné části.
"Stane se jakýmsi zrnkem, které historie zcela rozemele," říká překladatel. Kniha začíná pádem císařství a přes občanské války, japonskou invazi, boj komunistů s Japonci i Čankajškem, politické kampaně, hladomor a kulturní revoluci pokračuje až do 80. let.
Vlastní zážitky
Mo Jen vyrůstal na venkově v 50. letech. V době politické kampaně Velký skok dopředu odešli rodiče pracovat do lidové komuny, děti byly odkázány samy na sebe. Hlad, zima a násilí se musely podepsat na jeho příští tvorbě: jeho dětští hrdinové jsou o své dětství často okradeni, nesmlouvavě vtaženi do života dospělých, neustále hladoví. Ze strádání hladem se u Mo Jena rodí fascinace jídlem a jisté krutosti s ním spojené, jež procházejí celým jeho dílem.
V době kulturní revoluce byl v deseti letech vyloučen ze školy, pracoval jako rolník, později dělník a v roce 1976 vstoupil do armády. "Vojenská dráha je dodnes na čínském venkově možností společenského postupu s přístupem ke vzdělání a sociálními jistotami, s kterými povětšinou odpadá jinak všudypřítomný aspekt robotné dřiny," připomíná Molčanov.
Armáda umožnila Mo Jenovi studovat a psát. "Pod její ochranou si v podstatě mohl psát, co ho napadlo - armádní hierarchie obyčejné politické kontrole uniká," upozornil překladatel. Těžko by jinak podle něj mohl v roce 1993, čtyři roky po masakru na Náměstí nebeského klidu, publikovat román Země alkoholu. V něm si státní funkcionáři zbudují gurmánský klub, v němž praktikují kanibalismus.
Mo Jen objevil na začátku 80. let Franze Kafku, Ernesta Hemingwaye, Jamese Joyce, Heinricha Böla, Alberta Camuse, Güntera Grasse a jejich vliv na svou tvorbu přiznává velmi otevřeně. Za zvláštní zmínku však stojí role Williama Faulknera a Gabriela Garcíi Márqueze, které sám nazývá "mé dvě vysoké pece" a kteří přispívají k Mo Jenovu přesvědčení, že svou vlastní literární republiku nemůže založit jinde než na oněch osmi kilometrech čtverečních kolem své rodné vesnice.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.