Knižní novinky: Fidel, kulička a léčivky

S některými lidmi má problém většina světa, někteří naopak hlavně sami se sebou. Ale vyléčit se dá všechno, když víte, co a kde máte trhat.

Argentinského revolucionáře Che Guevary byla počátkem roku plná kina, jeho comandante, kamarád a kolega Fidel Castro zase na potenciální kupce pokukuje z obálek hned dvou letos vydaných knih. Již dříve vydalo nakladatelství Volvox Globator obsáhlý (740 stran) "dotazník" neboli knižní rozhovor Fidel Castro: Životopis pro dva hlasy, který s kubánským revolucionářem/diktátorem vedl před třemi lety španělský publicista Ignacio Ramonet. Není překvapením, že na jednoduchou otázku se mu dostane několikastránkové odpovědi, Fidel se přece vždy pyšnil rekordně dlouhými projevy.

To standardní biografie německého historika Albrechta Hagemanna je podstatně stručnější, což je její hlavní výhodou; tou druhou je přehlednost a názornost. Jinak je kniha nazvaná lapidárně Fidel Castro (v překladu Petra Pytlíka a Terezy Semotamové ji vydalo nakladatelství Větrné mlýny) jen kompilátem z podrobnější a fundovanější literatury. Je sympatické, že Hagemann se věnuje také letem dlouho po revoluci a to včetně let devadesátých, kdy Castrova hrdinská aura přinejmenším v zahraničí definitivně vyvanula: ale chtělo by to víc, než jednu kapitolu.

Jak jsem byla tlustá

Zatímco Castro evidentně nikdy netrpěl pocity méněcennosti, americká blogerka Stephanie Kleinová se jimi sužovala již od dětství. Byla totiž tlustá a to velmi. A tudíž terčem různých ústrků a posměšků a později také účastnicí specializovaných "hubnoucích" táborů pro děti. Právě zkušenosti z nich tvoří jádro knihy Byla jsem kulička s podtitulem Paměti z tábora tlouštíků. Tragikomické příhody měly šťastné vyústění, Kleinová zhubla - i když v závěru přiznává, že s váhou neustále bojuje. K tomu začala psát blog, který měl velký úspěch a brzy zaujal i nakladatelství, které s ní podepsalo smlouvu na dvě knihy. U nás vyšla ta druhá v USA vydaná loni; v nakladatelství XYZ a v překladu Ondřeje Skoupého.

Najdi léčivou rostlinu

Kdysi byly dosti populárními takzvané klíče k určování rostlin (zvířat, hornin apod.). Doba pokročila, takže se jim nyní říká jinými názvy, ale princip je vždy stejný: podle typických znaků v knize nalézt, co nám roste vedle plotu. Pro německé nakladatelství Kosmos-Verlag takovou příručku sestavil univerzitní profesor, biolog Wolfgang Hensel a v překladu Jiřího Váni ji pod názvem Nový průvodce přírodou: Léčivé rostliny, vydalo nakladatelství Knižní klub. Založena je především na fotografiích a grafických prvcích: rostliny lze hledat a určovat podle barvy a typu květu, případně podle toho, že květy nemají nebo jsou nezřetelné. K tomu výlety do historie o tom, který slavný lékař či filozof k čemu danou rostlinu doporučoval. Ty jsou ale jen jako zpestření: jaké léčivé látky rostliny obsahují a jakým způsobem je z nich nejlépe získat, to už je zapotřebí najít jinde.

Pravidelný informativní text o knižních novinkách nemá recenzní charakter a ani výběr titulů není doporučující.

Foto: archiv