Nonkonformní americký spisovatel Tom Robbins jednou údajně zaslechl v baru opileckou debatu o tom, že nikdo nikdy nenapíše knihu pro děti o pivu. Tak ji napsal.
Nazval ji P jako pivo a hlavní hrdinkou učinil pětiletou Gracie, která pátrá po záhadě, proč její otec, ale hlavně rošťácký strýček Moe tak rádi pijí ten odporně hořký nápoj. Strýc jí dokonce slíbí exkurzi do malého pivovaru, pak mu však sedmičkové balení piva spadne na palec a zlomí mu ho, nato se zamiluje do ošetřující doktorky a odjede s ní žít do Kostariky. Gracie zůstane sama, načež v lednici objeví jednu zapomenutou plechovku piva a statečně ji celou vypije. Když se zamotá a pozvrací, usne a náhle k ní dorazí pivní víla Pivoňka, která ji provede všemi tajemstvími, které s výrobou a konzumací nápoje z ječmene a chmele souvisejí.
Robbins patří ke generaci amerických hippies a všechny jeho romány (většinu jich samozřejmě napsal až později, kdy již z mladistvého třeštění vyrostl) jsou mírně psychedelicky hravé: s oblibou poučuje o tom, co by měli lidé dělat, aby byl svět lepší, ale umí to zabalit do vtipné a nápadité formy prokládané neopakovatelnými metaforami. Na tyto své dovednosti upomíná i na 180 stránkách příběhu, o jehož určení lze vést spory - zda bude děti opravdu bavit a zda není opět spíše pro dospělé, samozřejmě takové kteří jsou ochotni se k „dětinskému" snížit; což je ale většina Robbinsových fanoušků. Málokterý spisovatel přirovná ošklivý knírek k bezhlavému datlovi a šimrající špičky klasů k „bradkám přítulných kozlíků", málokterý dokáže poučovat tak, že to skoro není poznat. A málokterý dokáže psát o pivu s takovou láskou a pochopením, být přitom poetický, vyhýbat se obvyklým pivním vulgaritám a klišé.
Bohužel zde platí ono záludné slůvko skoro, protože zde edukativní snaha poněkud přebíjí onu fantaskní stránku. Nic proti a možná, že některé děti vskutku bude zajímat technologie výroby piva: ale asi to víla Pivoňka mohla podat o něco stručněji a autor to mohl prošpikovat častějšími a jiskřivějšími šprýmy. Takto si Robbinsovi fanoušci povzdechnou, že je to jen slabší odvar z jeho lepších románů a děti možná občas zívnou; ale obě kategorie tu knihu dočtou.
Co se povedlo bezvýhradně, je česká verze: počínaje překladem Michaly Markové s oním skvělým nápadem pojmenovat pivní vílu poetickou slovní hříčkou Pivoňka (v originále jméno nemá) až po kouzelný a s textem zcela korespondující výtvarný doprovod Lukáše Urbánka. Nakladatelství Argo z knihy umí udělat výtvarný artefakt. A české pivaře může těšit, že na naše pivně velmocenské postavení Američan svědomitě připomíná.
Tom Robbins: P jako pivo. Přeložila Michala Marková, vydalo Argo, Praha 2009, 186 stran.
Foto: Jan Schejbal, Týden a Random House
