Novinka
První kniha o Otakaru Machálkovi, zakladateli firmy OTMA

Otakar Machálek - legionář, politický vězeň, cestovatel, obchodník a především zakladatel dodnes fungující značky a potravinářského závodu OTMA v Uherském Hradišti se konečně dočkal své biografie. Její autor, známý uherskohradišťský muzikant a folklorista František Holmes Ilík na publikaci pracoval zhruba tři roky.

V pátek 7. září byla tato nová kniha pokřtěna za osobní přítomnosti syna Otakara Machálka Jana i vnuka Pavla, a to místostarostou Uherského Hradiště Ivo Frolecem, náměstkem ředitele OTMY Zdeňkem Gabrhelem a historičkou a radní Blanka Rašticovou. Křest proběhl symbolicky v domě č.p. 67 v ulici 1. máje v Mařaticích, tj. přímo v místě, kde před skoro 90 lety Otakar Machálek vybudoval sklepy a prostory pro hromadnou výrobu svého rodícího se byznysu s nakládanou zeleninou. Otakar Machálek založil závod OTMA spolu se svými dvěma švagry v červenci roku 1938, tedy skoro přesně před 80 lety. Vydání publikace finančně podpořili Město Uherské Hradiště, Hamé a Hotel GRAND Uherské Hradiště.
"Před lety jsem se nastěhoval do bytového domu, který nechal ve 40. letech minulého století vystavět Otakar Machálek. Když se mi do rukou dostaly materiály z jeho vykonstruovaného procesu, rozhodl jsem se více pátrat po minulosti této nevšední osobnosti," vysvětluje František Holmes Ilík, primáš CM Burčáci i autor několika dalších publikací. Osud člověka, který natolik výrazně ovlivnil historii celého Uherskohradišťska i život mnoha lidí v něm, se rozhodl vepsat do knížky. "Otakar Machálek je osobnost natolik významná pro celý region, že by bylo přinejmenším nespravedlivé, aby se na tak výrazného a významného člověka, jehož život a práce ovlivnila život mnohých, zapomínalo," dodává autor.

Život ve válkách

"Jsem šťastný, že veřejnost, hlavně občané Mařatic a Uherského Hradiště se dozví pravdivé skutečnosti o životě mého otce. Jeho prospěšný život, aktiva, zkušenosti a uplatnění nejen pro Slovácko, ale celou republiku," oceňuje vydání knihy syn zakladatele OTMY Jan Machálek.

A doplňuje ho Pavel Machálek, vnuk Otakara Machálka, který OTMU jako ředitel vedl v 90. letech po jejím návratu do majetku rodiny: "Jsem rád, že knížka seznámí veřejnost s osobností zajímavého člověka, který zažil turbolence dvou světových válek a čtyři naprosté změny politických poměrů. Je to knížka nejen o něm, ale i o Mařaticích a době, v které žil."
Život Otakara Machálka dokonale ilustruje turbolentní historii celé naší země. Narozen na Uherskohradišťsku spolu se 13 dalšími sourozenci v nemajetné rodině pekaře a maloobchodníka nezískal kvůli brzké smrti svého otce a tedy nedostatku rodinných financí větší formální vzdělání. I tak se ale dokázal prosadit - přes službu v armádě a legiích a obchodních cestách po Evropě i celém světě se díky své cílevědomosti, píli a obchodnímu nadání propracoval od rodinného obchodu se smíšeným zbožím přes živnostenskou výrobu nakládaných okurek, zelí a další konzervované zeleniny až k založení a provozování továrny OTMA, závodu na hromadné zpracování a konservování nakládané zeleniny a ovoce.
Založení závodu OTMA je i pěknou ukázkou toho, jak ve zlínském regionu probíhala industrializace První československé republiky.

Příběh Otakara Machálka však nekončí jeho mistrným a vizionářským zakladatelským krokem. Továrnu úspěšně provedl válkou a poválečnou státem řízenou ekonomikou, ovšem v roce 1948 byla OTMA znárodněna a začleněna do jednotného národního podniku. Rodina Machálkova ovšem nepřišla jen o továrnu, ale i o osobní majetek. Machálek pak sice ještě byl jmenován vedoucím národního podniku FRUTA v Bzenci, ale poté co předal komunistickým funkcionářům nezbytné znalosti k řízení podniků byl po necelém roce v roce 1950 zatčen a po vykonstruovaném obvinění z hospodářských deliktů byl odsouzen do vězení na 3,5 roku. Jeho manželka se dvěma malými syny zůstala zcela bez prostředků, rodina přišla o skoro celý zbytek osobního majetku, včetně obrazů, potravin a nádobí, a nějaký čas byla dokonce ubytovaná v bývalém skladišti. Otakar Machálek sice výkon trestu na stavbě nového Letu Kunovice a v uranových dolech v Jáchymově přežil, když byl ale v roce 1954 jako jedenašedesátiletý propuštěn, měl již podlomené zdraví. Jeho činorodá povaha mu však nedovolila zahálet. Naposledy pracoval jako vrátný ve Starém Městě. Zemřel v roce 1967 v 73 letech, když mu selhalo srdce.