Básník, spisovatel a meteorolog Roman Szpuk pracuje na meteorologické stanici na Churáňově, kde čerpal inspiraci také pro svoji novou knihu Klika byla vysoko. Poetické deníkové záznamy volně navazují na prózy A zavaž si tkaničky a Chraplavé chorály, která byla v roce 2013 nominována na cenu Josefa Škvoreckého. Opakují se v nich stejné postavy a podobný je i způsob pohledu na svět. Styl psaní je osobní, protože když je člověk básník, musí podle něho jít s kůží na trh a být k sobě naprosto bezohledný, řekl Szpuk.
V autobiografické próze Klika byla vysoko popisuje Szpuk část svého života strávenou zejména v lesích Šumavy. Autor připouští, že ho jako spisovatele ovlivňuje i jeho práce meteorologa. "Pozorování počasí člověka zpomalí, takže je napojený na rytmus přírody. A moje psaní je také pomalé," uvedl Szpuk. Pozorovat počasí učí také lidi. Poslouchá při tom jejich rozhovory, které si pak zapisuje. "Je to koláž pohledů na přírodu, v nichž používám své zkušenosti z poezie a útržků osudů, které přesně zaznamenám odposlouchanými dialogy, které jsem vyslechl," dodal.
Szpuk ve svých knihách přibližuje svět mezi rostlinami a zvířaty, který je většině lidí vzdálený. Zároveň však žije ve všední realitě, otevřeně popisuje návštěvy nemocné matky a starých lidí upoutaných na lůžko. Setkává se s tuláky, samotáři a blázny, modlí se, spí venku, prochází lesem za každého počasí. V jeho textech ožívá tradice romantiků, poutníků, hledačů a rozervanců. Knihu doplňují autorovy fotografie. "Soustředím se na lidí na okraji společnosti. Pragmatické lidi, kteří jen hledí na to, jak co nejvíce vydělat a kam jet na dovolenou, neodsuzuju, ale moc mě neinspirují," podotkl Szpuk.
Kniha podle něho musí vzniknout z vnitřního přetlaku, z toho, že člověk hodně prožije a cítí potřebu to zaznamenat. "A pokud to někoho osloví nebo nějakým způsobem obohatí, tak tím lépe," konstatoval.
Szpuk se narodil roku 1960 v Teplicích, od roku 1989 žije ve Vimperku. Pracoval mimo jiné jako noční hlídač kravínů, lesní dělník a strážce CHKO Šumava. V současnosti působí na meteorologické stanici Churáňov jako pozorovatel počasí. Roku 1983 založil nonkonformní sdružení básníků, prozaiků a písničkářů Skupina XXVI. Básně publikuje od roku 1982, vydal více než desítku sbírek.
"Poezie je spíše styl života než to samotné psaní, je to způsob, jak se dívám na svět. Poezie mi prostupuje život natolik, že se mi dostane i do práce nebo do vztahu k mým dětem. Lze to těžko oddělit," podotkl Szpuk, který se do širšího povědomí dostal také jako jeden ze šumavských samotářů v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině.
