Křišťálový klíč
Vondruškova nová sága vypráví o osudech sklářského rodu

Spisovatel Vlastimil Vondruška vydá začátkem května první díl nové epopeje, která ponese název Křišťálový klíč - Falknovská huť. Historická sága, jež se tentokrát odehrává v době od třicetileté války až do revolučního roku 1848, vypráví o osudech sklářského rodu Heřmanů.

Po skončení Husitské epopeje jste prozradil, že chystáte další. Proč se v jejím názvu slovo "epopej" neobjevuje také?

Sága Křišťálový klíč je velkou rodinnou kronikou a současně obrazem své doby jako díla předchozí, ale přece jen je v něčem jiná. Husitství je dobou hrdinskou, skutečnou epopejí, ale prostředí baroka, kam jsem situoval Křišťálový klíč, je dobou na pohled klidnější. Ale jen na první pohled. Válečné konflikty tu nahrazují střety podnikatelů, zápas mezi šlechtou a měšťany, mezi katolíky a tajnými protestanty, mezi moderním merkantelistickým myšlením a tradicionalistickým pohledem stavovským. Hlavními hrdiny je sklářský rod a slovo klíč v názvu má hned dva významy. Kromě toho logického, že se tajemství výroby křišťálového skla stalo klíčem k úspěchu, je Klíč kopec nad Novým Borem, kolem něhož se většina událostí točí.

První díl nese název Falknovská huť. Přibližte několika slovy jeho děj.

Roku 1695 přichází do severních Čech ze Šumavy mladý Leopold Heřman se svým otcem Ignácem, který přijme místo sklářského mistra ve Falknovské huti na úpatí kopce Klíče. I když Ignác nemá mnoho peněz, vlastní veliké bohatství - zná způsob, jak tavit průzračné křišťálové sklo. A své tajemství si úzkostlivě chrání. Nabídne ho majiteli hutě, ovšem za podmínky, že si syn Leopold vezme za manželku jeho dceru Marii a s ní získá majetkový podíl ve sklárně. A jak to tak bývá, majetek začne záhy rodinu štěpit.

Jaké období chcete v díle ukázat a jak bude cyklus rozsáhlý?

Předpokládám šest dílů, ale jednotlivé knihy budou rozhodně méně objemné, než je třeba Husitská epopej, aby si čtenáři nestěžovali, že jsou mé knihy příliš těžké do ruky a špatně se čtou večer v posteli. Rád bych zobrazil klíčovou dobu vývoje Čech, která se v odborné literatuře nazývá jako manufakturní období, tedy od konce 17. století zhruba do reforem Josefa II., jimiž se u nás v podstatě uzavírá klasický feudalismus.

Proč jste si zvolil zrovna sklářské prostředí?

Odmyslíme-li od toho, že šlo o typické a mimořádně úspěšné podnikání té doby, právě v baroku byly položeny základy světové slávy českého sklářství, pak sklářství především proto, že jsem se mu dříve sám prakticky věnoval. Spolu s mou ženou jsme založili v Doksech sklárnu Královskou huť, kde jsme řadu let vyráběli kopie historického skla. Ale protože podobné podnikání nelze řídit od stolu, naučil jsem se sklo nejen tavit, ale i sklo foukat a občas jsem na verštatu vypomáhal. Takže vím přesně, co ta práce obnáší, a to jsem se snažil promítnout i do samotného příběhu.

Je rod Heřmanů, o kterém vyprávíte, skutečným historickým rodem?

Není, ale musíte si uvědomit, že z přelomu 18. a 19. století známe jen minimum jmen huťmistrů a sklářů. Známe sice jména sklářských hutí, ale nikoli to, kdo je vlastnil. Proto je prostředí věrné, všechny sklárny, kde se příběh odehrává, existovaly, ale jejich osazenstvo jsem si musel vymyslet. Jinak je to ovšem v případě obchodníků se sklem či plátenickými nákladníky, o těch záznamy existují a ti, co v knize vystupují, opravdu žili. Stejně tak skuteční jsou samozřejmě šlechtici, duchovní a řada dalších figurek, kterými jsem zalidnil svůj román.