Joker: těžce stravitelné, leč výtečné drama konfrontující diváka

Dlouho se psalo o tom, že režisér Todd Phillips netočí typický komiksový film, ale naopak realistické psychologické drama. Poté co Joker překvapivě vyhrál Zlatého lva na prestižním festivalu v Benátkách, signály tohoto charakteru ještě více zesílily. Film kritickou obec od začátku rozděluje, což je pochopitelné. Nejde totiž o vůbec snadnou podívanou a jasně zřetelný názor se tvoří těžce. Z pohledu uměleckého řemesla však lze s jistotou říct, že se jedná o mistrovské dílo.

Autor Pařby ve Vegas Phillips tvrdí, že ke komediím už se nevrátí, protože současná společnost většinu vtipů svou korektností zabíjí. S tím by se dalo přinejmenším polemizovat, na druhou stranu pokud hodlá opravdu pokračovat v natáčení uměleckých dramat, jako je Joker, zlobit se nikdo nebude.

Slavného komiksového padoucha zasadil do začátku osmdesátých let. Udělal z něj "obyčejného" člověka, který je duševně nemocný. Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) touží po tom, stát se stand-up komikem, jeho mentálně narušená osobnost mu však brání v tom, aby ho společnost přijala. Naopak se ocitá na jejím okraji, nikdo o něj nejeví zájem a všem je hlavně pro smích. Finální zkrat, který povede k naprosté šílenosti, je tak na spadnutí...

Pár dní před premiérou se začaly objevovat zprávy o tom, jak je Joker "nakažlivý" a že může podněcovat k násilí. Snímek je totiž podle některých kritiků příliš nezodpovědný a násilné šílenosti hlavního antihrdiny skoro až opodstatňuje. Jde však o film, který se po celou dobu točí kolem ikonického záporáka a detailně rozebírá jeho osobnost. Film navíc dostal erkový rating (mládeži nepřístupný), už od začátku tedy bylo jasné, že půjde o mírně řečeno zlotřilou podívanou. Přesto lze obavy do určité míry pochopit, neboť film nabízí řadu opravdu znepokojivých scén a s každou přibývající minutou si dovoluje víc a víc. Poslední zhruba půlhodinu eskaluje do skutečně šílených měřítek, a je tak na místě ptát se, zda nešel Phillips už trochu za hranu.

Kdo je opravdu padouchem?

Místy to na první pohled vypadá, jako by film Jokera glorifikoval. Z gothamské společnosti, jež Arthurovi zasazuje jednu ránu za druhou, dělá toho špatného - viníka, který si zaslouží odsouzení a zánik. Naopak sám Arthur, jenž se postupně proměňuje v šíleného Jokera, je oběť, které je neustále ubližováno. Ovšem ve skutečnosti trpí obě strany. Phillips kritizuje vládu, politiky a bohatou třídu, kteří zkrátka nevěnují pozornost těm "99 procentům pod nimi". Oblast duševního zdraví a důležitost léčby zanedbávají a neberou vážně, nedokážou nebo se nechtějí o lidi postarat a chudobu nijak rozumně neřeší.

Onen nezájem mocných k těm pod nimi po celou dobu reflektuje právě Joker, který navíc jako duševně labilní dostává příděl i od nespokojené veřejnosti. Phoenix kvůli roli hodně zhubl a jeho vzhled i fyzické vyjadřování nejen prostřednictvím smíchu jen stupňuje celou nechutnost, která z filmu čiší. Špinavý New York převtělený do fiktivního Gotham City je sám o sobě strašidelným, nepěkným místem. Vyloženě temný náboj ale filmu dodává to, že těmi místy diváka provází tak hluboce nemocný člověk, jako je Joker, jenž snad nechybí ani v jedné scéně.

Řemeslně je vše zpracováno s nesmírným citem. Inspirace Scorseseho Taxikářem a Králem komedie je viditelná, spíše ale jen v rovině příběhových podobností. Po umělecké stránce jde Phillips svou vlastní cestou. Kamera provázející osmdesátkovým velkoměstem je prvotřídní, scénář má gradující nádech a Phoenix podává dechberoucí výkon. Fakt, že po celou dobu z plátna prakticky ani na moment nezmizí, ještě více zvýrazňuje jeho geniální herectví, které v divákovi vzbuzuje mimořádně nepříjemné pocity.

Pocity po zhlédnutí Jokera se těžce popisují. Brutálně syrové zpracování s dokonale temnou - a chce se říct až nesnesitelně nepříjemnou - atmosférou budí především dojem toho, jak moc znepokojivá dvouhodinovka to je. Je zjevné, že příběh je vystavěn tak, aby konfrontoval divákovu osobnostní integritu a poškádlil jeho hranici snesitelnosti. Na konečném hodnocení každého z nás tedy bude pravděpodobně klíčové to, jak moc toho (ne)sneseme. Nicméně nelze zpochybnit, že z uměleckého pohledu se jedná o velmi povedené dílo, jež mělo už od začátku vzbuzovat kontroverzi a vytvořit diskuzi. To Phillips za pomocí hereckého koncertu Phoenixe bezpochyby dokázal.