V jihofrancouzském městě Arles odstartoval jubilejní 50. ročník zdejšího mezinárodního festivalu fotografie. Jedním z hlavních bodů programu je výstava Evokativ české fotografky Libuše Jarcovjákové, která je od úterka k vidění v kostele svaté Anny v srdci města. Tvoří ji snímky ze 70. a 80. let, na nichž autorka zachytila mimo jiné skryté stránky života v tehdejší Praze.
Setkání v Arles (Les Rencontres d'Arles) se za padesát let své existence stalo nejvýznamnější událostí současné fotografie. Přehlídka je jedinečná svým rozsahem i trváním: od července do září zde probíhá kolem padesáti výstav. Festival každoročně hostí výstavy světoznámých umělců, ale je také vyhlášen objevováním nových talentů.
Jarcovjáková se během letošního ročníku dočkala vůbec první velké samostatné výstavy v zahraničí, a to hned v jednom z centrálních míst festivalu. Ředitel festivalu Sam Stourdzé na úterním zahájení její výstavy uvedl, že výstava Evokativ dostala prostor "ve svaté Anně", protože to pro autora většinou znamená "radikální obrat v jeho dráze a věhlasu".
Jarcovjáková se narodila v roce 1952 a učí na Vyšší odborné škole grafické a Střední průmyslové škole grafické v pražské Hellichově ulici. Její fotografická tvorba se do povědomí české veřejnosti dostává až v poslední dekádě. "Je velmi vzácné objevit kompletní dílo takové síly a intenzity od dosud neznámého autora," prohlásil o jejím díle Stourdzé. Tvorbu Jarcovjákové přirovnal k dílu její vrstevnice a světoznámé fotografce amerických subkultur Nan Goldinové.
Práci v továrně i bary
Evokativ tvoří černobílé, mnohdy rozostřené snímky ze 70. a 80. let. Autorka na nich velmi syrovým způsobem ukazuje svůj život a prostředí, ve které se pohybovala: dramatické osobní vztahy, práci v továrně, noční Prahu, bary, večírky, sex a alkohol, sexuální menšiny v pražském T-Klubu, Romy i vietnamskou a kubánskou komunitu v Čechách. Organizátoři festivalu sbírku zařadili do sekce Mé tělo je zbraň (Mon corps est une arme), která vedle té československé ukazuje také undergroundovou tvorbu ze stejného období z východního Německa a Španělska.
"Co znamená Cannes pro film, znamená Arles pro fotografii. Samostatná výstava českého fotografa v hlavní programové sekci v Arles je fenomenálním úspěchem, nejen osobním, ale i pro českou kulturu. Libuše Jarcovjáková ukazuje normalizační a na povrchu šedivou Prahu, která je ale ve svém jádru svobodná a bohémská," řekl Jiří Hnilica, ředitel Českého centra v Paříži, které se podílelo na organizaci výstavy.
Ženy ve fotografii
Setkání v Arles jsou známá svým angažovaným postojem k různým společenským problémům. Jedním z letošních témat jsou ženy ve fotografii. Festival letos poprvé udělil ocenění s názvem Women in motion za přínos pro postavení žen ve fotografii, a to americké fotografce a člence agentury Magnum Susan Meiselasové.
Její fotografie jsou vystavovány po boku děl Abigail Heymanové a Eve Arnoldové, pod společným titulem Neretušované ženy (Unretouched women). Všechny tři americké autorky vydaly v 70. letech knihy, které zásadním způsobem ovlivnily způsob zobrazování žen ve fotografii. Dále je letos k vidění například retrospektiva americké fotografky Helen Levittové, která patřila k tzv. Newyorské škole fotografie a ve 30. letech dokumentovala život v ulicích tohoto amerického velkoměsta.
Mezinárodní festival Setkání v Arles založili v roce 1970 fotograf Lucien Clergue, spisovatel Michel Tournier a historik Jean-Maurice Rouquette. Akce využívá bohatého kulturního dědictví svého dějiště: výstavy se konají v historických palácích, románských kaplích nebo v revitalizovaných industriálních objektech, jako jsou bývalá drážní depa. Doprovodný večerní program pak probíhá také v antickém římském divadle z 1. století př. n. l.
Ze současných českých umělců v Arles vystavovali například Josef Koudelka, Tereza Vlčková, Jan Saudek, Šimon Caban a Jan Ságl. Vystavena zde byla v minulosti i díla Josefa Sudka a Františka Drtikola.
