Hrad otevírá Jízdárnu Emilem Fillou
02.06.2007 11:13 Původní zpráva
Na Prahu se snesla průtrž výstav národních klasiků. V rozmezí pouhého týdne byly zahájeny přehlídky Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského a Emila Filly. U posledně jmenovaného jde o první retrospektivu vůbec.
Vypořádat se s rozsahem ohromným dílem čítajícím jen v obrazech na šest set položek se odhodlal šéf sbírky moderního umění Národní galerie Tomáš Vlček. Expozicí otevírá Správa Pražského hradu ve velkém stylu zrekonstruovanou barokní Jízdárnu.
Výstava působí opravdu monumentálně. Na velkorysé ploše kurátor soustředil na dvě stovky obrazů doplněné plastikami i komorním souborem prací na papíře. Diváka provádí Fillovými líbeznými zátišími z desátých a dvacátých let, nechybí slavné plátno Zlaté rybičky u okna z roku 1916, které bylo v roce 2000 vydraženo za 7,3 milionu korun a na šest let ovládlo aukční žebříčky v Česku.
Následují akty poskládané z organických, oblých praelementů ženského těla, obludně krásné novotvary Fillových obrazů z let třicátých, kdy v cyklu Boje a zápasy varioval klasické téma souboje dobra a zla v řecké mytologii s odkazem na aktuální politickou situaci.
Nový rozměr získala Fillova práce po návratu z lágru Buchenwald, jehož ozvuky zpracoval ve velkých plátnech s tematikou válečných hrůz i v cyklu Písně a balady nspirovaném lidovou kulturou. Záměrně opomenuta zůstala na výstavě Fillova krajinářská tvorba, ve které se pokoušel zpracovat vliv čínské malby a spolu s Josefem Sudkem vytvářel panoramata Českého středohoří i jeho vstup do partaje v roce 1948.
Chybí srovnání
Pro uspořádání Fillovy retrospektivy bylo podle Tomáše Vlčka předpokladem přehodnocení pohledu na český kubismus vůbec. Výstavou chce vyvrátit časté kritiky, že Filla byl pouhým epigonem Picassa, a ukázat jej coby teoreticky nesmírně vybaveného a erudovaného malíře schopného rozvíjet možnosti moderního malířství analogicky třeba s Braquem. „Byl komplexnější než řada osobností světového malířství,“ míní Vlček.
Je proto jen škoda, že se Národní galerie nepokusila porovnat Fillovu tvorbu s děním na mezinárodní scéně ve stejném období. Do takového odvážného a u nás nevídaného počinu se vrhlo například Muzeum Kampa, které na léto připravilo komparativní výstavu dvou průkopníků abstraktního umění - Kupky a Mondriana. Jde jistě o cestu ve všech směrech náročnější, ale také přínosnější a zajímavější.
Nepříjemnou českou výstavní tradicí se stalo, že se nedaří časově skloubit termín výstavy s vydáním monografie či alespoň reprezentativního katalogu. Všechny tři velké výstavy domácích klasiků tak provázejí pouze útlé průvodce. V září by měla v nakladatelství Academia vyjít monografie Emila Filly od Vojtěcha Lahody a jeho deníky (NG s Ústavem dějin umění), které si umělec vedl nepřetržitě od osmi let. Fillova útržkovitá reflexe umění i myšlení psaná v mnoha jazycích však není lehkým čtením. Národní galerie v doprovodném programu připravila recitaci z těchto deníků přímo u obrazů.
Hrad v novém
Potěšitelné je, že Správa Pražského hradu konečně dotáhla do zdárného konce rekonstrukci všech hradních výstavních prostor. Po létech tápání s dramaturgií výstav ( ty teď často na klíč dodává NG či jiné zavedené instituce) tak exponátům alespoň zajistila podmínky důstojné pro turisticky obléhanou památku.
Největší výstavní prostor na Hradě nabízí barokní Jízdárna, která by mohla na úrovni hostit mezinárodní projekty typu loňské výstava o vládě Lucemburků. Dosud to znemožňovali nevhodné klimatické podmínky. Ani po několikaměsíční rekonstrukci však Jízdárna náročné parametry nesplňuje. Zásah do památky by byl příliš razantní a drahý a tak Správa upřednostila variantu využívat Jízdárnu coby multifunkční sál.
Architekt Ladislav Lábus prostor očistil od všech plevelných zásahů a vestaveb, vyjma těch Janákových ze 40 let, které jsou dnes památkově chráněné. Plocha už dříve přesahující úctyhodných 1000 metrů čtverečních narostla o dalších 220 metrů, budova má novou fasádu, opravenou střechu, návštěvnický komfort vylepšil bezbariérový vstup. Na západním průčelí se obnovily zazděná okna nabízející působivé průhledy do hradního areálu. Zdařilé je střídmé, minimalistické řešení vestavěného interiéru: od sociálního zázemí až po knihovnu a kavárnu. Lábus taky vyčistil vstupní halu, kde masivní pokladny nahradil jednotný elegantní nábytek.
Parametry špičkového výstavního sálu schopného pojmout náročné výstavy splňuje po loňské rekonstrukci Císařská konírna. Architekt Petr Fanta do historického interiéru včlenil subtilní skleněné konstrukcea a výsledný efekt je svou střídmou elegancí snad ještě působivější, než intervence Lábusova.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.