Imaginace strachu. Obrazy dusna z 50. let
02.06.2010 16:30 Původní zpráva
Roky ve dnech se trochu táhnou, ale tak už to ve vězení chodí. Obsáhlá výstava mapující české umění na přelomu 40. a 50. let je ambiciózní a důležitá, ale ve výsledku se některé její přednosti mění v negativa.
Na mapě českého moderního umění není zase tolik bílých míst, ale jedno je jisté - ohledně 50. let se toho tady moc nenavystavovalo. Přehlednější obraz tohoto komplikovaného období chyběl. Jedinou výjimkou byl projekt historičky umění Marie Klimešové Ohniska znovuzrození, české umění 1956 - 63, který připravila v roce 1994 pro Galerii hl. města Prahy. Po patnácti letech přichází stejná autorka s druhým dílem své výstavy, který se ale tak jako Hvězdné války pouští hlouběji do historie.
Roky ve dnech, české umění 1945 - 57, jsou z jedné strany vymezeny koncem druhé světové války, z druhé rokem uvolnění tuhých stalinských dogmat. Mezi nimi se skrývá letopočet 1948, ztělesnění politického puče se všemi důsledky, které přinesl. Ne nadarmo si autorka vypůjčila od Jiřího Koláře název, který může stejně tak vyjadřovat období nadměrně nabité událostmi jako tíživou neměnnost. Zároveň šlo o jednu z prvních knih, které po roce 1948 už nesměly vyjít. Podobný dopad měl "vítězný" únor i na výtvarnou scénu.
Výstava stojí a padá rozsáhlým materiálem ze státních i privátních sbírek. Klimešová záplavu obrazů, kreseb, grafických listů, koláží a fotografií neprezentuje v časové posloupnosti, ale třídí ji do třinácti tematických skupin. Jsou to například Přeludy doby, které reagují na válečná traumata, abstrahující Skutečnost ve znacích, Imaginace strachu, Zastavený čas, Tváře nebo Memento mori. Na nich se pokouší ilustrovat umělecké tendence prostřednictvím jednotlivých autorů, kteří se volně přelévají po galerii. Dobře si všímá atmosféry doby a emocí, které vyvolávala, ale i tak se naneštěstí některá témata lehce překrývají, což na přehlednosti nepřidá. Krom toho zjevně neodolala pokušení mnohosti. Ve snaze zdokumentovat co nejvíc, expozici přetížila, takže se téměř nedá soustředěně zvládnout na jeden zátah.
Dobovou výtvarnou scénu se výstava snaží ukázat co nejkompletněji. Přestože kuse představuje i některá méně známá jména staví především na těch prověřených jako jsou Toyen, Mikuláš a Emila Medkovi, Zbyněk Sekal, Libor Fára, Josef Istler, František Hudeček, Vladimír Boudník, Bohuslav Reynek nebo Alén Diviš. Občas se jí daří některé zavedené autory "rehabilitovat", ale zároveň dokáže nepochopitelně pominout klíčové osobnosti, jako se to stalo třeba v případě Josefa Váchala.
Přesto je více než dobře, že její projekt vznikl. Do dnešní doby k této komplikované etapě českého výtvarného umění nenabídl klíč a z tohoto pohledu je její iniciativa nezpochybnitelná. Její otisk navíc zůstane zachován prostřednictvím stejnojmenné reprezentativní publikace, vydané nakladatelstvím Arbor vitae. Výhodou je, že má podobu svébytné tématické publikace, která slouží jako rozšířený studijní materiál. Jestli výstavu provázejí pouze základní popisky a krátké vstupní texty, zde je dostatek prostoru nejen na kvalitní reprodukce, ale i souvislosti se světovým vývojem.
Roky ve dnech, české umění 1045-57, GHMP, Městská knihovna, do 19. září
Foto: GHMP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.