Desítky let fotodokumentaristické práce Iren Stehliové, švýcarské fotografky s českými kořeny, prezentuje Galerie hlavního města Prahy. Základem výstavy, která je součástí festivalu Fotograf, je cyklus Libuna. Zachycuje desítky let ze života ženy z pražské romské komunity, který fotografka dokumentovala až do její předčasné smrti. Dokument a jeho strategie jsou letos tématem zmíněného fotografického festivalu.
Výstava Libuna a jiné eseje se koná v Domě fotografie v Revoluční ulici, kde potrvá až do 24. ledna. Autorka studovala na pražské FAMU, jejími generačními souputníky byli Ivan Lutterer, Jan Malý či Dušan Šimánek. S nimi se dodnes přátelí a dlouhodobě se pohybuje v českém prostředí. Pevné pouto ji pojila také s historičkou fotografie Annou Fárovou, jejíž byla oporou po jejím podpisu Charty 77 i v její práci na pozůstalosti Josefa Sudka.
Její práce má od počátku charakter ucelených fotografických esejů, které vypovídají o lidech a jejich prostředí v delších časových úsecích a je možné je po vzoru filmových dokumentů označit jako časosběrné. Příběh Libuny, kterou fotografovala od roku 1974, doprovází na současné výstavě výběr z dalších cyklů zabývajících se estetikou obchodů, služeb a domácností v minulém režimu.
Cyklus Pražské výlohy je z let 1978 až 1992 a ukazuje výjevy, které dnes znají jen pamětníci socialistického obchodu. Jsou na nich dnes těžko uvěřitelná aranžmá z jednoho druhu výrobku - sterilizovaného zelí, zubní pasty či pracího prášku; jinde spotřební zboží ve výloze obchodů překrývají ideologická hesla a portréty komunistických vůdců. Stehliová své fotografie vystavuje i ve Švýcarsku a zatímco, jak v pondělí řekla, příběh Libuny je srozumitelný i tam jako univerzální příběh ženy, výlohy Švýcaři prý nechápali.
S cyklem Libuna je jméno Stehliové nejčastěji spojované. S romskou dívkou tohoto jména se autorka seznámila jako studentka na koleji. Téměř tři desítky let si fotografovala v jejím domácím prostředí, s přibývajícími dětmi, vnoučaty i partnery. Výsledkem je kompaktní příběh plný přirozenosti a spontánnosti všech aktérů nespoutaný žádnými estetickými konvencemi, uvádí kurátorka výstavy a ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magda Juříková.
