Velkou sochu sv. Mořice, patrona šumavského kostela na Mouřenci v Anníně na Klatovsku představil spolek Přátelé Mouřence. Hotovou skulpturu od Bartoloměje Štěrby, která vznikala 12 dní před zraky turistů, umístí do niky nad vchodem do kostela sv. Mořice, kde bývala před desítkami let socha dřevěná. Řekl to předseda spolku Lukáš Milota.
"Pan sochař ke kostelu přijel 24. července s více než 800 kilogramů těžkým kvádrem z hořického pískovce. Je to skromný muž. Sochal od rána do večera, táboří a nocuje vedle kostela v dodávce," uvedl Milota. Štěrbu, který je z Kozojed na severním Plzeňsku, poznal před lety na sympoziu v Chodové Plané, kde ho požádal, zda by vytvořil sochu pro Mouřenec. "Loni jsme si plácli. Cílem našeho spolku je udržovat a zkrášlovat kostelík. Věříme, že nová socha bude jeho další ozdobou i dalším důvodem, proč 800 let starý chrám navštívit," řekl.
"Nejradši pochopitelně sochám ženy, ale i tato práce mě hodně bavila. Přicházeli sem za mnou lidé a povídali si, s některými jsem se skamarádil. Bylo to fajn," uvedl Štěrba. Svatý Mořic je 135 centimetrů vysoký a váží 350 kilogramů. Byl to římský voják, velel ve 3. století legii, která odmítla obětování pohanským bohům, a proto nechal císař vojáky zabít. Mořic a jeho druhové se později coby mučedníci dočkali svatořečení. Sochu zdobí vojenská přilba, brnění s pláštěm a štítem s křesťanským křížem a dostane i zlacené kopí. "Životnost sochy může být 300 i 600 let," popsal Štěrba, který se sochám věnuje 46 let. Sochu za desítky tisíc korun spolek zaplatí ze sponzorských darů. "Je hodně lidí, kteří Mouřenec a naši činnost podporují," řekl Milota.
Spolek je aktivní
Annín dostal v 19. století jméno po Anně z rodiny sklářů. Má 50 stálých obyvatel a podle historiků je jediným místem na Šumavě s kontinuální sklářskou tradicí od 17. století. V roce 1948 se tam přestalo tavit sklo, ale doposud zůstala brusírna.V Anníně, kde nový majitel obnovuje tavení skla, i v Rajsku fungují muzea sklářství.
Spolek je velmi aktivní. Pro oživení jednoho z nejstarších kostelů na Šumavě pořádá komentované prohlídky, pěvecké a varhanní koncerty. Loni obnovil po desítkách let sklářskou pouť.
Kostel je podle Miloty jedinečné, legendami opředené a romantické místo. Románsko-gotická stavba s pozdějšími barokními úpravami je z doby kolem roku 1230. Uvnitř byly objeveny vzácné gotické nástěnné malby ze 14. století. Na severní straně hřbitova je kostnice z 18. století. Vznik původní svatyně je spojován s rýžováním zlata a působením poustevníka Vintíře na Šumavě. Po poválečném odsunu německých obyvatel kostel chátral. Někdo vylomil dveře, uprostřed kostela založil ohniště. Po roce němečtí krajané zorganizovali sbírku a získali v ní kolem pěti milionů korun. V letech 1991 až 1993 kostel opravili.
