Rozhovor
Umělci: Na inspiraci nevěříme. Dílo musí vykrystalizovat

Se sochařem Ondřejem Olivou a malířem Tomášem Tichým jsme se měli setkat v pondělí v osm hodin ráno v jedné kavárně na Václavském náměstí. Setkání se neslo v humorném duchu, neboť jsme se všichni potkali až na druhý pokus: každý z nás čekal totiž na jiném místě. Po chvilce zmateného telefonování a hledání jsme se konečně sešli. Ondřej s Tomášem se tak pustili do vyprávění o tom, proč mají společnou výstavu, která se od 25. října koná v pražské galerii Kotelna, anebo co s sebou nese práce umělce v dnešní době.

Není to poprvé, co jste se rozhodli pro společnou akci. Naposledy jste měli výstavu před třemi lety, tu letošní jste pojmenovali Instant Life. Znamená to, že se budete odkazovat na sociální sítě a jejich využití v dnešní době?

Ondřej: Může to připomínat název sociálních sítí, ale vlastně tomu tak úplně není. Instant Life jsme pojali ve smyslu rychle plynoucího konzumního života. Zamýšlíme se nad současným stavem světa, civilizačními tlaky a vztahem člověka a přírody.

Tomáš: Pro mě je důležitá atmosféra. Zajímá mě současný stav člověka. Díky přemýšlení o datových tocích, digitalizaci, nových technologiích a vesmíru, se mi do obrazů v poslední době dostalo poměrně dost abstraktních prvků. Taky ve svých obrazech pracuji s narušením soukromí - novinkou jsou třeba drony kroužící nad balkónem, což je odkaz na hranici mezi soukromým a veřejným životem. Takže ano, částečně s tím souvisejí i sociální sítě, ale ne tak úplně.

Sochařství a malířství se celkem dost liší. Jak jste celý koncept výstavy pojali, aby to tematicky ladilo?

Tomáš: Myslím, že je výhodou, že každý pracujeme v jiném médiu. Tím chci říct, že se naše díla doplňují, řešíme podobná nebo často stejná témata, každý trošku jiným jazykem, a potkáváme se tam s nějakým vztahem k materiálu.

Jak to myslíte?

Tomáš: Například v mé práci je část nějakého iluzivního malování, kterým uvozují nějaký příběh. Pracuji s různými strukturami, které má i Ondra transformované ve svých sochách.

Ondřej: Tomášovi se v obrazech objevují různé materiály, dřevo a přímé řezy jako v mých sochách. Je pravda, že každá věc se na první pohled může tvářit odlišně, ale jakmile se zasadí i do správného prostoru, v tomto případě právě využijeme nádherný prostor galerie Kotelna, tak to bude správně navazovat a dohromady to bude fungovat tak, jak má.

Co bude hlavní dominantou výstavy?

Ondřej: Já jsem si přichystal pro návštěvníky objekt Tree in the box, což bude čtyřmetrový stokilový strom z hliníku, který nechám vyrůst přímo z podlahy. Rovněž budou k vidění instalace, které vznikly díky mému pobytu na Srí Lance.

Tomáš: To jsem sám zvědavý, co bude mou dominantou (smích). Já to mám postavené na velkoformátových obrazech a každý prostor dá vyniknout jinému druhu obrazů. Bude hodně záležet na tom, jak bude pojatá instalace a v jakých místech se udělá nějaký důraz. Nicméně pro mě je důležitý např. obraz Hotspot, jehož menší varianty jsem minuly měsíc vystavoval v Anglii na Wells Art Contemporary a v tentýž čas v Turíně v Crag Gallery.

Ondřeji, vy jste tvrdil, že k vidění budou také objekty, které vznikaly díky pobytu v zahraničí. Nabízí se tedy otázka, co všechno vás při práci inspiruje?

Ondřej: Mě ovlivňuje okolí, kudy chodím. Miluju cestování a v podstatě z každé cesty si přivezu něco, co po nějaké době zapojím do své práce. Ale není to něco, co bych dělal cíleně. Musí to vykrystalizovat do nějaké fáze a až člověk pozná, že je to ono, jde to samo. Já jsem si třeba před rokem přivezl ze Srí Lanky kokosové ořechy, které se mi strašně líbily. Našel jsem je na pláži. Zaujalo mě na nich to, jak je příroda změnila a vypracovala. Vliv slané vody a slunce je změnil a tušil jsem, že ten materiál se mi bude hodit. Rok mi zůstaly v ateliéru, protože jsem nevěděl, co s nimi mám dělat. Nakonec jsem z nich udělal komorní instalaci Nuts, která bude v Kotelně také k vidění.

A vy, Tomáši? Jak to máte s inspirací?

Tomáš: Já se přiznám, že na to moc nevěřím. Jednoduše maluji to, co mám rád a co mě zajímá. Někdy se člověku maluje lehce, jindy to jde ztuha, ale v zásadě si myslím, že záleží na tom, jestli v sobě mám usazené téma moji práce. Dnešní doba je velmi inspirativní. Takové ticho před bouři. Zároveň nevíme přesně, co bude tou bouří a jestli jich náhodou nebude více a různých najednou. Často zasazuji svou rodinu (ženu s dětmi) do různých kolážovitě poskládaných kulis. Je to pro mě snazší, protože k nim mám jednoznačný pozitivní vztah. Úžasné jsou taky některé nové objevy ve vesmíru. Z nich si do obrazů beru často určitý druh atmosféry, nebo jiný způsob zobrazení prostoru. Vždyť žijeme v době, kdy čím dál víc velkých mozků rezignuje na záchranu planety a upínají svoje snažení k osídleni vzdálených koutů naši galaxie.

Ve svých dílech se hodně zaměřujete na život a současnou společnost. Jak vnímáte u lidí například zájem o samotné umění?

Tomáš: Já si myslím, že se to stále zlepšuje, jsem za to rád. Čtyřicet let totality přetrvalo kulturní kontinuitu, kterou trvá dlouho obnovit. Na druhou stranu ani totalita nedokázala v lidech zahubit potřebu dělat umění. Lidé malovali a vystavovalo tajně.Nebylo to děláno s vidinou zisku. Já si hrozně vážím lidí jako je Věra Nováková, nebo byl Pavel Brázda, kteří z politických důvodu nesměli studovat, vystavovat, museli dřít v kolbenkách a stejně dokázali vytvořit tak silné dílo. Dnes přibývá lidí, kteří umění vnímají jako důležitou složku jejich života.

Ondřej: Souhlasím. Vzdělanost lidí roste, a to dokazuje také fakt, že v těch obývacích pokojích pomalu mizí obrázky z Ikea a nahrazují je různá výtvarná díla. Nicméně musím ale dodat, že dnešní doba je navíc hodně povrchní, rychlá a mohou za to zejména sociální sítě.

Může tento rychlý vývoj samotné kultuře nějak uškodit?

Ondřej: Těch věcí kolem nás, ať už jsou to reklamy, sociální sítě a média, je hodně a na toho člověka jsou kladeny velké náklady na vnímání, že se v podstatě už stáváme apatický. A těch věcí je nespočet a stále přibývají. Díky sociálním sítím mají lidé možnost to umění mít prakticky na dosah - jen kliknou, prohlídnou si několik fotek, ale už to na ně nepůsobí tak, jak by mělo. Přiznám se, že mám strach z toho, aby se z lidí nestali jen chodící jednotky, co něco vidí, ale už nic nevnímají.

Tomáš: Těžko říct, jakým směrem například sociální sítě půjdou. Třeba nedávno jsem četl, že facebook ztrácí klienty. Je dost možné, že se za chvíli sociálních síti nabažíme a budeme hledat jiné hračky.Nevěřím v nekonečný růst obecně.