Výstava
Veletržní palác představuje první Giacomettiho retrospektivu v ČR

Retrospektivní výstavu švýcarského sochaře a malíře Alberta Giacomettiho (1901 až 1966) zahájí ve středu večer Národní galerie Praha ve Veletržním paláci. Pořádá ji ve spolupráci s Nadací Giacometti, od níž si vystavená díla slavného, vlivného i populárního sochaře pronajala. Tvorba autora, která ovlivnila i některé české sochaře, je v tak velké šíři v Česku představena poprvé. Výstava potrvá až do 1. prosince.

Giacometti byl jedním z nejproslulejších sochařů 20. století, ale také maloval a kreslil. Přátelil se a spolupracoval s Joanem Miróem, Maxem Ernstem či Pablem Picassem. Giacomettiho díla také patří k těm nejdražším na trhu s uměním.

V roce 2010 se na londýnské aukci prodala jeho socha Kráčející muž za 65 milionů liber (tehdy 1,9 miliardy korun) a stala se tehdy čtvrtým nejdražším dílem na světě a absolutně nejdražším dílem prodaným v aukci. O čtyři roky později se v newyorské aukci prodala jeho socha Chariot (Kočár) za 101 milion dolarů (tehdy 2,24 miliardy korun); absolutní rekord v oblasti prodeje výtvarných děl dnes Giacomettiho práce nedrží, ale pohybují se na předních místech pomyslného žebříčku.

Catherine Grenierová z Nadace Giacometti novinářům řekla, že v Praze budou vystavena i díla, která veřejnost nevidí příliš často. Nadace vlastní většinu umělcových děl, skulptury, malby i kresby. Grenierová připomněla, že nadace má ve své sbírce prakticky všechna díla vyrobená ze sádry. Giacometti více než jeho současníci experimentoval s různými materiály, vedle kamene, terakoty, dřeva, mramoru a bronzu používal i sádru, kterou jiní používali vesměs jen pro studie. "Miloval ji, použití sádry je pro něj typickým rysem jako moderního umělce," řekla Grenierová. Připomněla, že přípravu výstavy začal před několika lety bývalý ředitel Národní galerie Praha Jiří Fajt.

Rozsáhlá výstava mapuje vývoj Giacomettiho umělecké tvorby napříč pěti desetiletími. Sleduje její zrání od let umělcova dospívání ve švýcarské Stampě přes avantgardní experimenty v meziválečné Paříži až po její vyvrcholení v jedinečném zobrazování lidského těla, jímž se umělec proslavil nejvíce. Působivé, až existenciálně naléhavě protáhlé postavy, které Giacometti vytvářel po druhé světové válce, reflektují podle autorů výstavy umělcův cit pro křehkost a zranitelnost lidské bytosti.

Ve Veletržním paláci jsou vystavena Giacomettiho díla jako Kráčející muž, Stojící žena nebo Ženy z Benátek, jež zaujaly publikum na italském bienále v roce 1956, ale i další ikonická díla, jako jsou Žena-lžíce, Žena s vozem, Nos i vzácné drobné plastiky, intimní portréty členů umělcovy rodiny a přátel, kteří po celý život představovali Giacomettiho modely.

Zajištění kurátorské činnosti ze strany nadace bylo podmínkou pronájmu uměleckých děl. Podle dřívějších informací kvůli přípravě výstavy Národní galerie, respektive ministerstvo kultury zadalo veřejnou zakázku v podobě jednacího řízení bez uveřejnění s oslovením jediného účastníka ve výši přibližně 12 milionů korun.