Výstavu složenou z tušových černobílých kreseb, maleb, fotografie, rozměrného prostorového objektu a videa o tom, jak vznikal, připravil pro galerii NoD výtvarník Jan Pfeiffer. Jmenuje se Dvojí pravidlo pro jednu věc. Autorovu hlavní inspirací byla cesta v co možná nejširším možném pojetí výrazu a různé způsoby, jak stejnou krajinu mohou různí lidé poznávat a sdílet různě. Výstava potrvá do 11. srpna.
Letos třiačtyřicetiletý Jan Pfeiffer je absolventem ateliéru monumentální tvorby Akademie výtvarných umění v Praze a ve své tvorbě se věnuje různým médiím od kresby, videa, animace až po rozsáhlé multimediální instalace. Zajímají ho všemožné historické, politické či sociokulturní jevy stejně jako architektura, urbanismus a krajina. Tyto jeho zájmy se prolínají i v aktuální výstavě. K ní, jak autor řekl, ho inspirovala některá místa na Zemi, kde stejnou krajinu zažívají různě lidé, kteří mají jiné podmínky. Pocházejí z jiné země, z jiného prostředí, mají jiné důvody k jejímu poznávání či procházení, někteří se mohou pohybovat svobodně, pro jiná platí v témže prostoru různá omezení, uvedl.
Pro Pfeifferovu práci platí preciznost zpracování, dlouhodobě vyvíjená metodika a vysoká estetická kritéria. Ústředním exponátem současné výstavy je objekt ve tvaru vlny, oblouku či sinusoidy, která podle kurátora Pavla Kubesy dala výstavě podobu. Na promítaném videu může návštěvník sledovat, jak vlnovitý objekt připomínající kopec či tunel, pod nímž předtím musí projít, dva muži každý z jedné strany natírají. Začínají dole, používají práškový černý pigment a postupují směrem k vrcholu, který tak jakoby zdolávají. Nikdy se však nepotkají.
Vlnovka představuje proces našeho konání, směřujeme k nějakému vrcholu, o něco usilujeme, v druhé části po křivce klesáme, ale stejně jsme ještě za to, co jsme takto zpustili, zodpovědní, dodává další výklad kurátor.
Další část výstavy tvoří dvě rozměrná plátna postavená v prostoru tak, že společně svírají ostrý úhel. Na rozdíl od kopce tvořeného vlnou tyto dvě malby tvoří jakousi soutěsku, v níž se pobyt už návštěvníkovi může zdát poněkud stísněnější. "Může se zdát, že ústí instalace tak naznačuje představu sjednoceného, vespolného užití téhož prostoru, touhu jednoty, která však není prozatím možná," uzavírá kurátor.
