Večírky, skandály, drahé oblečení i zlomená ženská srdce. I takový byl život českého hraběte, který s rodiči v roce 1948 opustil rodnou zem a emigroval do USA. Teprve když k němu "promluvila nebesa", jak nazval svůj osobní zlom, začal Ernest Kolowrat vnímat svět jinak. Výsledkem jeho nového života se stala i biografická trilogie, jejíž část Zpovědi lehkovážného šlechtice je nyní na pultech.
Ernest Kolowrat se narodil v roce 1935 jako druhé z pěti dětí hraběte Jindřicha Kolowrata-Krakovského a Marie Klimtové, půvabné ženy z Braníka. Šlechtická rodina to však navzdory titulu neměla lehké. Po druhé světové válce opustila Čechy a v Americe začínala úplně od nuly. Podle Ernesta Kolowrata se jeho otec ale vždy lišil od lidí s váženým titulem a svou šlechtickou krev potvrzoval naštěstí i tvrdou prací a umem, který mu v Americe pomohl uživit rodinu.
Ernest zdědil po otci kromě společenského postavení také šikovnost a schopnost postavit se na vlastní nohy. Po příjezdu do Států vystudoval univerzitu v Yale. Později v rámci vojenské služby působil jako námořní důstojník v Pacifiku. "V roce 1956 jsem se stal Američanem do takové míry, že mě vzali do námořnictva. Když se na sebe podívám dnes, na mé fotografie jako mladého důstojníka, divím se, že mě tam vzali. Vypadal jsem úplně jako český kluk. Měl jsem pod sebou asi 80 lidí a šlo to velmi dobře. Amerika je taková srdečná, má velké srdce," vzpomíná šlechtic.
Šlechtic srdcem
Přesto bude Praha vždycky jeho druhým domovem. Narodil se zde, prožil své dětství a do České republiky se vrací vždy rád. "Tady mě má hodně lidí automaticky rádo, protože jsem pan hrabě," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ a jedním dechem dodal: "Nejvíc si však vážím těch, kteří by mě měli rádi, i kdybych žádný titul neměl."
Svůj titul prý nikdy nepoužívá, přestože přiznává, že alespoň zpočátku mu ohromně pomohl při publikování knih. Jediný rozdíl mezi šlechticem a člověkem bez titulu vidí v tom, jak se člověk chová. "Když se člověk chová šlechetně, tak je šlechtic. Když má člověk 20 titulů a chová se jako hulvát, tak je hulvát," zdůrazňuje.
Láska nad zlato
Se svou manželkou Barbarou se seznámil v roce 1982. Poznal ji, když jako televizní režisér točil film na Floridě. Barbara patří v USA k nejúspěšnějším ženám. Pracovala jako ředitelka vysoké školy Wellesley College, na které studovala i Hillary Clintonová, byla velvyslankyní UNESCO v Paříži nebo správkyní univerzitního systému na Floridě.
Když s ní Ernest natáčel interview, nechala ho nejdřív čekat a pak stručně odpovídala na všechny jeho pečlivě připravené otázky. "Tak jsem tam seděl a nevěděl, co si počít. Ona na mě mrkla, i když dnes říká, že si to už nepamatuje. Dva dny poté, snad proto, že původem jsem Čech, jsem si víc troufal a pozval ji na večeři. Tak jsme se pomalu poznávali." Ernestův otec ale toužil po dalších následnících rodu a vztah se starší ženou mu rozmlouval.
"Řekl mi, že by mi nechal velkou část rodinného majetku, když mu slíbím, že si Barbaru nikdy nevezmu, anebo mu musím slíbit, že budu mít alespoň dvě děti bokem. Otci jsem poděkoval, ale řekl, že to by se Barbaře jistě moc nelíbilo. Nikdy jsem svého rozhodnutí žít s ní nelitoval. To ani nebylo žádné rozhodnutí, to byla samozřejmost."
Zasažen sílou z nebes
Kdysi bylo ideálem hraběte Ernesta Kolowrata najít si co nejvíce hezkých dívek. Kolem nich se točil jeho svět. Dnes říká, že je to báječné pouze na chvilku, zraní to hodně lidí a ani o tom nevíte. Až "varování z nebes" udělalo prý škrt v jeho starém způsobu života. "Byl jsem v takovém zvláštním duševním rozpoložení, slabší než jindy. Najednou se mi zhroutil svět. Myslel jsem, že to bylo ve mně, ale cítil jsem, že to přišlo odněkud z vesmíru. Byla to nějaká úplně cizí síla," popisuje mystickou zkušenost. Cítil se prý vydán na pospas své minulosti, a proto se tuto zkušenost i svoji nevšední životní cestu rozhodl popsat v autobiografické trilogii.
Druhé vydání 1. části trilogie, Zpovědi lehkovážného šlechtice, která v Česku sklidila úspěch už v roce 1993, opět zamířilo na pulty knihkupectví. Kolowrat byl zájmem nakladatelství Garamond překvapen a současně pochyboval, zda má nové vydání autobiografického románu po více než dvaceti letech šanci obstát. Nakladatel Petr Himmel byl však přesvědčen, že kniha bude k českým čtenářům promlouvat ještě naléhavěji dnes, kdy se volný trh se všemi svými přísliby a zklamáními stal součástí jejich životů. I když jsou postřehy v knize staré tři desetiletí, autor se zdržel jakéhokoliv přepisování. Druhé vydání obohatil jen o doslov s názvem Přeorientovávání.
Díky nečekanému záblesku Kolowrat prý pochopil problémy, které ohrožují naš svět. Pomocí tří slov Survival Overcompensation Trauma a jejich zkratkou SOT (což je anglický výraz pro chronického pijana) se snaží vysvětlit, proč minulé civilizace selhaly a proč ani ta současná není vůči tomuto osudu imunní. Jak sám v knize popisuje: "Nikdo dosud nepodal ucelený a nezpochybnitelný výklad lidských dějin a nic takového nemůže být ani mým cílem. Snažím se zde jen osvětlit individuální a kolektivní konání a doufám, že se tak rozproudí debata, ke které by jinak možná nedošlo."
Když se to otočí, zavřete mě
Představa, že díky jeho titulu existuje mezi ním a ostatními Čechy nějaký rozdíl, je pro Kolowrata nepřijatelná. "Cítím se zde jako šlechtic, ale jen proto, že se ke mně lidé chovají, jako bych byl něčím zvláštní. Já si ale myslím, že každý člověk je svým způsobem zvláštní. Když se podívám do hlubin jejich života, i nejnudnější člověk má v sobě román. Každý má v srdci něco, co má ohromnou cenu, ale bohužel mnoho lidí to nedostalo příležitost ukázat," říká.
Navíc je vtipně pragmatický. "Nemějte mě rádi proto, že jsem šlechtic, protože když se politická situace otočí, tak mě za to zavřete," směje se. Ať s titulem nebo bez něj, Ernest Kolowrat se v každodenním životě podle svých slov snaží chovat skromně a šlechetně. "Každý den jsem vděčný za svůj život. Když se podívám do minulosti, měl jsem tolik štěstí. Mnozí lidé jsou narození pod šťastnou hvězdou nebo ať to nazvete jakkoli... Mým největším štěstím bylo, že jsem potkal svoji ženu, protože dohromady s osvícením a její podporou jsem si vybudoval mnohem spokojenější život."
