Ostatky předního českého divadelního a filmového herců a člena Národního divadla Karla Högra (1909-1977) byly v sobotu před polednem uloženy na vyšehradském Slavíně v Praze. Urna s jeho popelem spočinula na jednom z posledních volných míst této krypty, jejímž správcem je spolek Svatobor.
Úvodem pietního aktu řekl předseda spolku Václav Liška, že přivítali možnost, aby umělec vpravdě národní mohl být uložen na tomto věhlasném místě, kde jsou pohřbeni velikáni české vědy a kultury. Žádost pětaosmdesátileté Evy Högrové, která se uložení urny zúčastnila, podpořily Herecká asociace, Český rozhlas i Národní muzeum, v jehož archivu je uložena hercova osobní pozůstalost. V době totality čelil závisti a rozešel se ve zlém s Národním divadlem, 2. května 1977 dal výpověď na protest proti vyhazovu Vlasty Fabianové. Vzápětí dostal infarkt a 4. května zemřel.
"Spolu s panem Högrem je tu pochováno 56 osobností, přičemž v kryptě zůstává jedna hrobka volná. Je určena k uložení buď jedné rakve, či maximálně šesti uren. O tom, kdo by tam měl být pochován, ale nespekulujeme, protože by to nebylo etické, necháváme to běhu doby," řekl jednatel spolku Svatobor Václav Potoček.
Upozornil, že způsob hromadného čestného pohřbívání na jednom místě je v Česku už uzavřenou kapitolou; pozůstalí význačných lidí je ukládají do rodinných hrobů. Přitom těch, kteří by tu měli být, je podle něho dost. "Například Jaroslav Seifert je uložen u rodičů v Kralupech, Radovan Lukavský či Rudolf Hrušínský jsou na Olšanech," dodal.
V tomto případě tomu bylo jinak, protože Höger zemřel bez potomků. Spolu s jeho popelem spočívají na společném místě uzavřeném žulovou deskou například Otilie Beníšková, Zdeněk Štěpánek, Jaroslav Marvan a klavírní virtuos František Maxián.
Závěrem smutečního aktu, ve kterém připomněl Högrovy myšlenky adresované Lyře Pragensis prezident Herecké asociace Jiří Hromada, promluvil děkan Vyšehradské kapituly Tomáš Holub.
Zatímco monumentální pomník Slavína je dominantou vyšehradského hřbitova, bohatě zdobená krypta pod žulovým schodištěm známá není, veřejnosti se otevírá jen výjimečně. V tomto pantheonu odpočívají i malíři Vojtěch Hynais a Alfons Mucha, pěvkyně Ema Destinnová, architekt Josef Gočár, vynálezce František Křižík, básníci Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer, který tu byl uložen v roce 1901 jako první. Posledním byl v roce 1996 dirigent Rafael Kubelík. V roce 2006 sem byly převezeny ostatky skladatele Oskara Nedbala, který zemřel v roce 1930 v Záhřebu.
Karel Höger měl silné charisma a podmanivý hlas. Nejlepší byl v postavách poctivých, přemýšlivých lidí, kteří se dostanou do složité situace, jako byl inženýr Prokop v adaptaci Čapkova Krakatitu. Rád účinkoval pro děti, namluvil Kocoura Modroočka, Rumcajse, Kocoura Mikeše nebo Čapkova Pejska a kočičku. K jeho památným rolím ze zhruba 70 filmů patří malíř Mikoláš Aleš, skladatel Bedřich Smetana či kriminalista Tůma. V Zemském divadle v Brně vytvořil během osmi let na 120 rolí. Členem české první scény byl od roku 1940.
