"Je to bez diskuze: řada marketingových manažerů se chová stejně jako zapšklé feministky. I ony místo toho, aby bojovaly o své místo na světě prací, to nahrazují křikem," píše šéfredaktor Daniel Köppl v editorialu aktuálního čísla týdeníku MSM.
Je to stejné jako ubohá snaha Evropské unie nařídit vše předpisem a pravidlem. Bude dalším krokem po zákazu tabákové reklamy a omezení reklamy na "moc sladké a moc slané" potraviny i restrikce na mobilní telefony, protože u nich lidi tráví moc času? Nevím, ale tuším, že obojí funguje na principu, že čím více tyto partičky křičí, tím mají větší pocit důležitosti. A stejné je to s nářky lidí z marketingu. Jejich pláč nad tím, že je ostatní ve firmě neberou vážně, je trapný. A je pouze potvrzením toho, že řada z nich si pozornost ani nezaslouží.
Ostatně jak chcete brát vážně třeba toho marketingového génia v Aholdu, který vymyslel - cituji: zakulacené ceny v Aholdu 14‚50 nebo 11‚40? Co je na tom, proboha, zakulaceného? Jiný, ale v zásadě dost podobný chytrák, musí sídlit i v Tesku, když vedle jejich povedené ClubCard vymyslel ještě známky na exkluzivní nabídku plyšových hraček Angry Birds ve stylu Star Wars. Není náhodou tato hra za a) již za horizontem a za b) ztrapněná další 70procentní slevou? Zoufalství lidí v marketingu spočívá především v tom, že stále dokola opakují slova a modely chování, aniž by přemýšleli nad důsledky. Kdyby se zvedli a zašli občas o dveře vedle k obchoďákům, zjistili by, že opakovat stále dokola stejné nabídky a slova je nefunkční, protože zákazník otupí. Chápu však i zoufalství lidí z marketingu, na které management často hází odpovědnost za vyšší prodeje nebo alespoň zastavení propadů.
Do stále více akčních, vyoraných, kvetoucích a jiných přiblblých slev je často žene obchodní oddělení, jež sní o tom, že zákazníci okouzlení slevou přiběhnou. Možné to je, ale nakonec to celé skončí jako Tesco. Ve ztrátě.
