Nové vydání INTERVIEW 1‑2/2025: Sto stran rozhovorů pro lidi, kteří nezapomněli číst

Jste ročník 1950. Jaké jste měl dětství, když jste vyrůstal v tvrdé totalitě?

Šestileté dítě už si pamatuje. Do školy za mnou přišli dva pánové – vlastně soudruzi – a odvedli mě, bez vědomí rodičů, na stanici SNB. Tam mě drželi asi čtyři hodiny a potom pustili domů. Tam jsem však viděl zkázu: propíchané matrace, roztrhané obrazy, vysypané zásuvky, zlámané záclonové tyče, rozkopané podlahy. Důvod byl ten, že můj dědeček, který tam s námi bydlel, byl živnostník. Strana podobné šťáry dělala všem živnostníkům s tím, že si schovávali materiál, čímž sabotovali republiku, a šli tak za to do vězení. Když se jim nepodařilo nic najít, přišli za půl roku znovu a jejich akce v demolování byla preciznější. Tentokrát šli zase na půdu, kde jsem měl svoje oblíbené hračky, třeba chaplinovskou buřinku. Tu roztrhali. Když jsem si s pláčem stěžoval dědečkovi, řekl mi nezapomenutelnou větu: „To ti udělali komunisté.“ Od té doby vím, že komunisté umějí ničit dětem hračky.

Zanechaly ty roky ve vás něco, co vás ovlivnilo na celý život? Máme na mysli třeba důležitost být sám sebou, mít šanci říct svůj názor a rozhodovat o svém životě?

Právě tato vzpomínka mě ovlivnila natolik, že jsem komunistům nikdy nevěřil, byť občas utrousili i nějakou tu pravdu. Právě díky mému dědečkovi jsem se učil „informace filtrovat“. Učil mě používat zdravý selský rozum. Jedna z jeho rad byla, abych se při nějakém zásadnějším rozhodnutí poradil s polštářem a se svým svědomím. Tedy abych se na to vyspal a ráno, které je moudřejší večera, a po konzultaci se svědomím udělal rozhodnutí. Právě to mě vedlo k tomu, abych nešel s proudem a jako mrtvá ryba plaval po hladině břichem vzhůru. Naopak. Do hlubiny a svobodně!

Máte sedm titulů ze čtyř vysokých škol, neuvěřitelné. Jaké školy jste tedy studoval a v jakém období?

Po maturitě jsem vystudoval, trochu proti své vůli, stomatologii na lékařské fakultě v Praze. Hlásil jsem se sice na obor všeobecného lékařství, ale přijímací systém měl i svoje „politické body“. Ty jsem nesplňoval, takže jsem byl rád, že studuji aspoň něco. Po promoci jsem si dokončil všeobecný obor na lékařské fakultě v Bratislavě. Během studia v Praze jsem po setkání s mými věřícími profesory, věřícími spolužáky a mimořádně vzdělanými kněžími konvertoval z militantního ateismu ke katolické církvi. V tu dobu, kromě medicíny, jsem studoval v podzemních strukturách církve i teologii. Tu jsem potom po listopadu 1989 mohl studovat oficiálně a dokončit ji na fakultě v Ružomberku. Protože touha po vědomostech je jedna z mých koníčků, vystudoval jsem ještě pedagogiku v Prešově a etiku v Českých Budějovicích. Titul Ph.D. jsem dokončil v oboru hypnozologie, následně jsem byl jmenovaný docentem na Trnavské univerzitě a profesorem na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce v Bratislavě....