Zatímco v sále České národní budovy naplněném k prasknutí to mezi diváky doslova bublalo a ze všech stran se ozývalo „Kájo, Kájo!" nebo „Kájo, ještě jednu!", Martina Formanová ve druhé řadě seděla naprosto klidně s pohledem strnule upřeným na jeviště.
Jen její nostalgický úsměv prozrazoval, že vzpomínky na minulost, kdy s Mistrem ještě tvořili pár, zřejmě pro tuto chvíli opět ožily.
Podobnou akci Česká národní budova, původně dimenzovaná na tři sta diváků, ještě nezažila. Na koncert Zlatého slavíka, jejž organizoval Jiří Suchánek z restaurace Zlatá Praha ve spolupráci s krajanskou organizací Bohemian Benevolent and Literary Association (BBLA), jich sem dorazilo bez dvaceti pět set. Někteří se dokonce na českou popovou legendu přišli podívat během jeho amerického turné již poněkolikáté.
„Na koncertě u nás v Chicagu to byla pěkná mela, Karla jsem si ani nestihl natočit na kameru," řekl nám Thomas Votocek, majitel prodejny s českým a slovenským zbožím v Chicagu. „Tady to je, ale jak mohu posoudit, naprosto stejné, přesto se mi povedlo udělat pár pěkných záběrů," dodal Votocek spokojene. Jeho slova nám potvrdil v krátkém rozhovoru i samotný zpěvák, když jsme jej po koncertě oslovili. „První a poslední koncertní zastávka byly určitě nejlepší. Atmosféra v Chicagu i tady v České národní budově mě vyburcovala vydat ze sebe maximum. Při prvním koncertě v newyorské Town Hall jsem měl trochu problémy z hlasem. Teď jsem si to vynahradil."
O tom, že Karel v České národní budově podal naprosto profesionální výkon, rozhodně nikdo nepochyboval. „Fascinovalo mě, jak byl na multikulturní newyorské publikum připraven. Dokonce si dělal během vystoupení malý sociologický průzkum," řekli nám manželé Schmelzerovi z Charlstonu z Jižní Caroliny, kteří ještě před šesti lety žili v nedalekých Drážďanech.
Gott vskutku mluvil a zpíval mnoha jazyky a zjišťoval si, odkud kdo je. Pro německé krajany zazpíval večerníčkovou Biene Maja, početné newyorské komunitě Židů popřál hebrejsky Štastný nový rok, jejž právě v těchto dnech slaví, a zazpíval jim známou Hava Nagila. Slovensky se zase v sále nesl Mám rozprávkový dom nebo jímavá lidovka Keby som bol vtáčkom, pro Američany zazněly písně rokenrolového krále Presleyho. Naprázdno vlastně neodešla ani již zmiňovaná Martina, kterou Karel mezi diváky objevil. K místu, kde seděla, poslal vzdušný polibek.
Karla Gotta si někteří diváci mohli užít i na afterparty, jež se konala o patro níže v prostorech krajanské organizace. Mohlo by se zdát, že mnohé odradí cena VIP sešlosti. Pro polovinu přítomných však ani 100 dolarů, jež vstupenka stála, nebylo překážkou, aby mohli stanout vedle Mistra, zvěčnit se s ním do rodinného alba a získat jeho podpis na plakát či CD.
„Pro mě byl tento večer mnohem větší zážitek než před devíti lety v Carnegie Hall," podotkla Ája Vrzáňová. „Zaprvé se koncert konal v naší České budově a zadruhé šlo jen o jeho vystoupení, při kterém nám předvedl, že dokáže v sedmdesátce dvě a půl hodiny řádit na pódiu jako zamlada. Úžasné!" rozplývala se nad Gottovým výkonem krasobruslařská legenda žijící v New Yorku. „Doufám, že mu to ještě pěkně dlouho vydrží," dodala ještě nakonec.
Foto: autor
