Petr Nárožný: Tatínka jsem od sedmi let neviděl

S ironicky pozdvihnutým obočím a nezaměnitelným hlasem vypráví Petr Nárožný o divadle, o svých oblíbených filmech i o dějinných událostech 20. století. Ostatně historie se dramaticky dotkla i jeho, v roce 1945 jeho otec za záhadných okolností uprchl z Československa - a nikdy se nevrátil.

Ve vašem životě je jedna tajuplná kapitola, a to historie vašeho otce, který utekl z Ruska před Stalinem a po roce 1945 beze stopy zmizel. Jak se vlastně jmenoval?
Jako já - Petr Narožný.

Znáte jeho příběh?
Jen z útržkovitého vyprávění maminky. Tatínek byl ročník 1909, syn carského plukovníka. Chodil zcela logicky jako malý do kadetky. V revolučním roce 1917 mu bylo osm. A protože většina důstojníků carské armády skončila v ohni revoluce, velitel kadetky zachránil tyhle malé kluky tím, že je poslal lodí do Evropy. Jen ty děti. Dojeli někam do Jugoslávie, tam se táta jako malej kluk vyučil knihařem. A ve dvacátých letech přišla masarykovsko-benešovská nabídka ruským emigrantům, aby šli žít, studovat a pracovat do Československa. Táta patřil k těm nejmladším, požádal o občanství, v Příbrami vystudoval vysokou školu hutnickou a stal se inženýrem.

Kde se potkali s maminkou?
Na Březových Horách, maminka seděla za pokladnou v místním kině. Tatínek tak často chodil do kina, až z toho vznikl jedináček Petr Nárožný. Samozřejmě až po svatbě, tenkrát to tak bylo zvykem.

Byl s vámi jen do sedmi let.
Zachránil si život tím, že se v květnu 1945 odebral na chatu, v září se rozloučil s rodinou a odjel pryč. Čekal ho gulag v Rusku a on to věděl. To jenom maminka mu říkala: my jsme Češi, máme Beneše, tady se to nemůže stát.

Odešel jen tak?
Přemlouval matku, ať odejdeme všichni, ale ona odmítla. Představa válkou poničené Evropy ji děsila. Otec odešel sám, což od něj bylo velice prozíravé. Jeho ruské přátele, čtyři bydleli u nás v ulici, záhy po devátém květnu navštívili rudoarmějci s puškami. Zaklepali, jestli je pan inženýr doma, vytáhli ho ven - a jejich rodiny je vícekrát nespatřily. Na sovětské ambasádě těm zoufalým rodinám řekli, že se to bohužel stává, a že to často dělají převlečení Němci, aby špinili pověst Rudé armády. To byly první oběti bolševické zvůle u nás. Režim se nevinným lidem mstil i po těch dvaceti letech v exilu.

Tušíte, kam váš tatínek odešel?
Mám dojem, že zmizel někam na Západ, ale vzhledem k tomu, že jsme od něj nikdy nedostali žádnou zprávu, jsou to jen domněnky.

• Je Petr Nárožný věřící?
• Co ho dokáže nejvíc rozčílit?
• Proč objíždí bývalé koncentrační tábory?
• A co mu nejvíc vadí na stáří?

Odpovědi na tyto i další otázky najdete v časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 24. května 2010.

Foto: Jan Schejbal