Na plátně působí Karel Roden na diváky jako Polárka na námořníky. Těžko z něj spustíte zrak. Ať už zachraňuje napjatou situaci ve válečném Habermannově mlýně, nebo z pozice ruského gangstera hrozí hrdinům v RocknRolle. Je suverénní i jako Němý v aktuálním animovaném zpracování komiksu Alois Nebel, který se promítal na festivalu v Benátkách a bude Česko reprezentovat i na oscarovém klání. Ovšem podniknout s tímhle vynikajícím českým hercem rozhovor není jen tak. Telefony nezvedá, na zprávy neodpovídá. A rozhovory vůbec dává sporadicky.
Nebel, Habermannův mlýn, Lidice. Hrál jste teď v několika filmech, které se zabývají druhou světovou válkou, je to pro vás živá tematika?
Nemůžu říct, že by mi to bylo speciálně blízké. Ale v těch filmech jsem to prožíval. Jsou tam nevyřčené velké věci a asi je nějaká potřeba konečně sdělit, že pravda není jenom na jedné straně. Historii totiž pokládáme za danou podle toho, jak je jednou napsaná. Ale ono to je vždycky ještě trošku jinak.
Jdete z filmu do filmu, zbavujete se v tom kalupu starých rolí snadno?
Natáčení mě baví a těší, takže když to skončí a mám z toho dobrej pocit, zmizí to samo. Lidice byly trošku nepříjemné. Z toho příběhu šla divná energie, z Lidic jako takových, z toho místa. Měl jsem tam pocit, že se to na mě pověsilo, nebylo mi dobře.
Jak se bráníte hereckým stereotypům?
Nemůžu být pokaždé jiný, protože jsem to pořád já. Jde o to, kam mě posune postava. Ono taky se nemusí hrát vůbec, protože postava je nějak napsaná a bude to tak fungovat. Prostě je jiná. A furt to můžu být já a nemusím dělat vůbec nic. Existuje spousta herců, kteří nedělají vůbec nic, jenom říkají věty a jsou úžasní. A vždycky je to trošku jiný. A pak jsou takoví herci, jako je Daniel Day-Lewis, kteří mají ambici být pokaždé úplně jiní.
Nevadí vám, že vás lidé na ulici poznávají?
Mě to neotravuje, lidi jsou milí, ale vím, že se na mě pořád někdo kouká. Nemůžu se ani pořádně poškrábat, pořád mě někdo pozoruje. A někteří lidé nemají vůbec takt. Mluví hrozně nahlas. Stojí metr ode mě a je jim to úplně jedno. "Hele, Roden!" Když jdu nakoupit, tak objíždějí regály z druhé strany a... hrozný! Mně se blbě nakupuje samotnýmu. Když jdu s někým, tak mi to nevadí. Když půjdeme spolu, tak to vydejchám. Ulpím na vás, budu s váma, pak je mi to jedno. Ale jakmile tam jsem sám, prostě se seberu a jdu pryč... uteču.
Celý rozhovor si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 29. září 2011.
