Bouračka v Rakousku, jež svými parametry dosáhla úrovně nedávné bouračky v Česku, další zprávy o sektě kolem rodiny Škrlových, mírný rozsudek nad skupinou Ztohoven, další kalamity a nukleární exploze - fingované i skutečné (viz očekávaný příjezd Paris Hilton).
Verdikt v případu skupiny Ztohoven, jejíž „pirátské vysílání" atomového výbuchu v Krkonoších soud neshledal šířením poplašné zprávy, deníky spíš vítají. Tomáš Němeček si v komentáři pro Hospodářské noviny nicméně stěžuje na „rozmazlenost" dnešních „provokatérů". Výsledek kauzy označuje za zprávu „o společnosti tak přesycené svobodou, až je v ní těžko provokovat. A o rozmazlencích, neschopných převzít odpovědnost za vlastní jednání. (...) Vůdce Ztohoven svůj ideál popsal loni v rozhovoru pro Reflex. Když je při první akci vyšetřovala policie, vytáhl je z bryndy tehdejší ministr kultury. ‚Najednou přijel bavorák, vystoupil Dostál a udělal pořádek, že je to akademický projekt nebo tak něco...‘ Když cítí performeři nutnost provést akci, prosím. Ale ať pak laskavě nesou následky a neobtěžují fňukáním, jak je zase ohrožena svoboda slova. Jenže narozdíl od svých předchůdců 60. a 70. let dnešní performeři nechtějí riskovat ani mizerných pár hodin, kdy by drhli tramvaje od grafitti. Jejich snem je deus ex machina v bavoráku, co v poslední chvíli ‚udělá pořádek‘." Jasně, provokace už není, co bývala, některé projevy za ní vydávané bych dokonce spíš označil za akademický konformismus. Pokud to je ale vedlejší příznak svobody, smířím se s tím docela snadno.
Když už jsem u té svobody. Zbyněk Petráček v Lidových novinách píše o tom, jak se veřejné i privátně vedené debaty v jeho očích poslední dobou polarizovaly a lidé čím dál víc uvažují v kategoriích extrémů a zákazů, jako kdyby nebylo možné s něčím nesouhlasit a přesto to nechtít zakázat. „Jsi proti urážení muslimů publikací karikatur Proroka? Tak to jsi pro zákaz otiskování. Jako by nebylo nic mezi tím, třeba rozdíl mezi jakkoliv tvrdou interpretací faktů a kritikou (‚islamofašismus‘) a publikací symbolu, o které vím, že muslimy jednoznačně uráží. Nelíbí se ti účetnická rovina tahanice o náhradu a nezdařený potrat, protože život stavíš do vyšší kategorie? Tak to jsi pro zákaz potratů. Jako by nebylo nic mezi plošným zákazem v ultrakatolickém stylu (Irsko, Polsko) a potratovým ultraliberalismem stylu čínského. Vadí ti zakouřené hospody? Tak to jsi pro plošný zákaz kouření ve veřejných prostorách."
Když už jsme u těch zákazů. Mladá fronta otevírá zprávou o chystaném zvýšení sazeb pokut za všechno možné. „Když někdo uspořádá hlasitou noční party, při které sousedé volají městskou nebo republikovou policii, mohl by podle nového návrhu zákona dostat pokutu až 20 tisíc. Nyní mu policie může vyměřit pouhou tisícovku. (...) Dvacet tisíc pokuty může dostat i člověk, který neuklidí výkaly po svém psovi anebo neuposlechne pokynů policisty." Jako člověk, který na večírky chodí mimo bydliště a psa nemá, bych měl být v pohodě. Ale stejně mě z té zprávy trochu mrazí. I když vzpomínka na to kalné ráno, kdy první věc, již jsem po vykročení domu spatřil, byla hromada hodná přežraného hrocha, je dosud živá...
Právo píše o iniciativě sociálně demokratických poslanců, kteří chtějí, aby ústavní soud zrušil parkovací zóny v Praze 1, 2, 3 a 7. „Podle navrhovatelů je zavedení zón nesystémové a kontraproduktivní opatření, které je navíc v ‚naprostém nesouladu s veřejným zájmem, a proto je i protiprávní‘." Musím se do té ústavy zase někdy podívat, když jsem tak činil posledně, právo zaparkovat, myslím, negarantovala, nicméně všichni víme, jak rychle se věci někdy mění.
HN na první straně píší o dopujících manažerech. Citují v té souvislosti bývalého bankéře Radovana Vávru: „Pokud by byla olympiáda pojídačů podpůrných prostředků, asi bych uspěl. Tak jako se do auta musí lít olej, aby fungovalo a jelo dobře, i tělo potřebuje povzbudit." Podle průzkumu bere - jak píše deník - „chytré drogy" - asi pětina českých šéfíků. Je trochu legrační, jak tahle skupina zákazníků musí mít i v téhle oblasti pocit, že konzumuje nějaké zvláštní masám nedostupné zboží, z prachobyčejného kokainu se tak stane „chytrá droga". Co přijde dál? Chytré pivo?
Mladá fronta referuje o dalším vývoji případu Barbory Škrlové a týrání v Kuřimi. Podle policie prý za vším skutečně je jakási sekta. „A hlavními aktéry jsou Josef Škrla a jeho čtyřiatřicetiletá dcera Barbora, která se opakovaně vtělovala do třináctiletých dětí - nejdřív Aničky, pak Adama. ‚Jejich těla už byla opotřebovaná, měla nějakou minulost a duchovní bytosti by se do nich nevešly,‘ řekl MF Dnes člověk, který je s posudkem na otce a dceru obeznámen. A tak bylo potřeba pro duchovní sílu Barbory a Čana, jak se Josefu Škrlovi v sektě přezdívá, těla nová. Aby pak mohli lidstvo vyvést z temnoty." Pro člověka, který se po ránu cítí trochu opotřebovaný, to je docela inspirativní čtení. Zítřejší zápisník pro vás napíše třináctiletá Andrejka Šimáková.
V neděli se podle MfD v Praze vyskytne Paris Hiltonová. Ach jo, člověk se těší na to mírné oteplení, a pak tohle. Takže obvyklá rutina - pokud možno nevycházet a když už, tak v pláštěnce, v případě potřeby zaujmout pozici nohama k výbuchu.
Foto: Reuters, ČTK, AP
