Koňským kopytem ubitá herečka Národního divadla, desítky zraněných vysoce postavených Pražanů, davová panika. To je tragická bilance neštěstí, k němuž došlo v sobotu 11. července 1908 před Šlechtovou restaurací ve Stromovce. O události, která pokazila Květinové korso pražské smetánky, se v hlavním městě mluvilo ještě několik následujících týdnů.
Z policejního protokolu (11. ČERVENEC 1908)
Policejní protokol popisuje událost faktograficky přesně, ale stylisticky stroze. Na rozdíl od novinářů, kteří od neděle 12. července věnovali případu celé strany ve svých žurnálech. „Policie sděluje o neštěstí na výstavišti toto. Dnes asi po 5. hod. odpol. jel promenádní cestou za průmyslovým palácem po druhé průvod květinového korsa, v němž zúčastnil se baron Gyergyesi se čtyřspřežním okrášleným povozem taženým ruskými vraníky," začínal policejní protokol popisující událost z Jubilejní výstavy Obchodní a živnostenské komory na pražském výstavišti.
Před známou Šlechtovou restaurací vyvrcholilo takzvané Květinové korso, které začalo už ve tři hodiny odpoledne na Václavském náměstí slavnostním odjezdem pětapadesáti vozů ozdobených květinami. Jednotlivá spřežení vypravily nejlepší pražské rodiny, mimo jiné famílie pražského starosty Groše, prince Lobkowicze či Kamily Kaizlové, vdovy po ministru financí. Průvodu již na Václavském náměstí přihlíželo tisíce lidí, dav čekal i ve Stromovce, kterou měly vozy třikrát objet. Vůbec nejvýznamnějším hostem v parku byl arcivévoda Karel František, tedy budoucí císař Karel I., jenž událost přežil bez újmy na zdraví.
„Jak zjištěno bylo, jsou koně velice krevní a temperamentní, následkem čehož jsou lekavými a potleskem i šumotem povstalým mezi obecenstvem počali se plašiti," vysvětlila policie. „Splašenými koňmi byla slečna Slavínská, bývalý člen Národního divadla, kopnuta s takovou prudkostí do hlavy, že utrpěla zlomeninu kosti lebeční a svému poranění podlehla." Policie uvedla, že splašení koně zranili i mnoho diváků, některé těžce.
Nos uražen, oči vyteklé (12. ČERVENEC 1908)
Denní tisk z 12. července vylíčil událost barvitěji. Zde je popis neštěstí z Práva lidu, deníku sociálních demokratů: „Slavínská byla povalena a kopyto splašeného koně strašlivým úderem dopadlo na její obličej. V mžiku byl obličej rozbit, nos uražen, oči vyteklé." Ze čtyřspřeží se splašili dva první koně a jejich kopyta kromě Slavínské vážně poranila i další přihlížející. Tisícihlavý dav přitom propadl panice.
„Ještě větší hrůzy byly způsobeny divokým úprkem, který nastal, sotva splašený kůň vrazil do lidu. Lidé padali na zem a jiní hnali se přes ně. Křik, volání o pomoc, nářek, úpění a sténání ohlušovalo." Ještě druhý den po události se ve Stromovce válely klobouky, deštníky, boty i cáry ženských šatů. Příčinu neštěstí určilo Právo lidu podle očitých svědectví. Například Marie Malá, choť obchodního jednatele ze Žižkova vyprávěla: „Jakási dáma hodila pentličku na povoz, avšak pentlička dopadla na první pár koní a koně se začali vzpínat. Zahlédla jsem také dámu, která před pádícím koněm upadla a kůň předním kopytem ji zasáhl na čele."
O události hovořila celá Praha, mezi zraněnými byli vysoce postavení Pražané. Šlechta, lékaři i umělci. Žebra si například zlámal velkostatkář Havránek, mnoho se potloukl obchodník Pavel Löwy či filozof Úlehla, tržnou ránu v obličeji utrpěl baron Karel Nádherný.
Hledání viníka (13. ČERVENEC 1908)
V dalších dnech začali žurnalisté pátrat po hlavním viníkovi neštěstí. Shodli se, že největší podíl na události má mladý baron Gyergyesi. Ten se na pouť Prahou pustil s bujným čtyřspřežím, které navíc zakoupil teprve před třemi týdny. „Cožpak on rozvažoval, že by se mohlo něco stát? S takovými koňmi, které nemá vyzkoušeny, kteří jsou bujní, nemá jezdit do tisícihlavého davu. On dostal důstojnickou a kavalírskou libůstku a chtěl ji provést," rozohňoval se pražský tisk.
Hned také došlo na praní špinavého prádla, v kočáře jela Kamila Kaizlová, vdova po ministru financí Josefu Kaizlovi (1854-1901), které se prý baron Gyergyesi dvořil a snad už měl být jejím milencem. Obviněna byla i policie a výstavní výbor, který prý jednotlivá spřežení málo prověřoval. Osudný kočár totiž podle mnoha svědků projel Prahou velmi nejistě, koně se vzpírali a kočí měl co dělat, aby je bezpečně dovedl do Stromovky.
Pohřeb ušlapané herečky (14. ČERVENEC 1908)
Někdejší slavná herečka Národního divadla Jindřiška Slavínská z Rittersbergu (1843-1908) byla pohřbena v úterý 14. července do hrobky Skrejšovských na hřbitovech olšanských. „Tragický skon vzrušil nejen po celé Praze, ale i po širém venkově," psalo se v novinách. Ředitel Národního divadla Jaroslav Kvapil byl otřesen, ale zároveň musel začít naplňovat poslední vůli zesnulé, která svůj dům věnovala hercům na vybudování hereckého azylu. Svoje rozsáhlé umělecké sbírky, například mnoho děl vytvořených malířskou rodinou Mánesů či Antonínem Chitussim, darovala královskému městu Praze.
Svědectví Jaroslava Haška (16. ČERVENEC 1908)
Příběh ze Stromovky má ještě jednoho zajímavého svědka. Když se haškolog Radko Pytlík probíral korespondencí slavného spisovatele Jaroslava Haška, našel zajímavý lístek poslaný ve čtvrtek 16. července 1908 „milované Jarmilce", tedy Jarmile Mayerové, kterou si v roce 1910 vezme za manželku.
„Víš, já byl také na květinovém korzu a ještě s několika pány chytal jsem toho splašeného koně; mne odhodil stranou a já si vymkl palec. Sotva držím dnes ještě péro v ruce, ale palec zas je na svém místě, ale ještě několik neděl bude oteklý. Také jsem se uhodil do zad, že jsem nemohl hned popadnout dech."
Repro: Ivan Motýl
